Dnes nám každoročně vychází stovky deskových her všech možných žánrů – strategické, kooperativní, příběhové i ty, kde za vás rozhoduje osud kostky. Máme luxus volby, herní mechaniky přebírají nápady z celého světa a každá druhá hra má rozšíření nebo deluxe edici.
Ale za našeho mládí tomu tak rozhodně nebylo. Výběr byl omezený, herní plán často z papíru, figurky se ztrácely, a přesto jsme se u těchto her dokázali bavit celé hodiny. Možná právě proto, že jsme si ke každé z nich vytvořili silný vztah.
Logik
Kdo někdy zasedl k Logiku, ten ví, že to nebyla žádná odpočinková záležitost. Jeden hráč pečlivě schoval barevný kód, druhý se potil nad tím, jak ho odhalit. Každý pokus byl krok blíž nebo dál. Hra, která nutila přemýšlet a trénovala trpělivost – jak vlastní, tak i tu soupeřovu. A nic se nevyrovnalo tomu uspokojení, když jste kód prolomili soupeřův kód už do pěti kol.
Žížalky
Zdálo se to jednoduché – hodit kostkou a dojít na konec. Ale ouha! Tady číhaly žížalky. Stačilo stoupnout na jejich hlavu a šup – sklouzli jste se dolů klidně o půl hracího plánu. A když už jste si říkali, že to máte v kapse, spadli jste zase zpátky. Nekonečný příběh! Naštěstí tu byly i žebříky, které vás mohly posunout nahoru. Ale ve finále to byla hra nervů – a trpělivosti.
Člověče, nezlob se
Název lhal. Tuhle hru nešlo hrát bez emocí. Člověče, nezlob se bylo polem plným malých bitev – kdo koho vyhodí a kdo prostě jen měl víc štěstí na kostku. Ideální hra pro čtyřčlennou rodinu… jen jste po dohrání spolu občas týden nemluvili. Přesto ten pocit, když jste měli všechny čtyři figurky v domečku, byl prostě k nezaplacení.
Loupežníci
Loupežníci byli o něco dobrodružnější. Proměnili jsme se v četníky a vydali se po herním plánu chytat bandity. Jenže ne všichni loupežníci byli stejní – na některé stačilo hodit dvojku, jiní chtěli rovnou šestku! Hra byla plná napětí, překvapení a štěstěny. Vyhrával ten, kdo měl nejen pevné nervy, ale i štěstí v hodu.
Sázky a dostihy
„Hej, tys mi sebral koně!“ Klasická hláška ze hry, kde se bojuje o koně, stáje, trenéry a hlavně o vliv. Ten, kdo měl celou sadu koní a k tomu třeba ještě trenéra, byl na koni – doslova. Sázky a dostihy byly hrou, která bavila děti i dospělé, a která dokázala rozpoutat hádky velikosti velké pardubické. A stejně jsme si ji znovu vytáhli hned druhý den.