Jít na pouť se pokládalo za velkou společenskou událost. Na Výstaviště, dříve zvané Park kultury a oddechu Julia Fučíka, se vydávaly tisíce lidí. Často se zde proto tvořily dlouhé fronty. Když jste ji ovšem vystáli, otevřel se vám svět plný atrakcí, diskotékové hudby a stánků s cukrovinkami. Mezi oblíbené pouťové atrakce patřil autodrom, řetízkáč nebo třeba labutě.
Už z dálky jste díky hlasité hudbě, jekotu lidí a megafonovým hlášením provozovatelů atrakcí poznali, že se blížíte k pouti. Její atmosféru dotvářely blikající světla a stánky s všelijakým občerstvením. Na každém roku se dal zakoupit turecký med, žužu či perníková srdce a prostorem se linula vůně pražené kukuřice.
Autodrom
Na autodromu se vyřádili jak děti, tak dospělí. Nikdo zde příliš způsobně nejezdil, největší zábavu naopak představovalo narážení autíčky do svých spolujezdců. Někteří autodrom využívali také k závodění. Stačilo zaplatit 5 korun a autíčko s dráhou byly na několik minut vaše.
Autodrom sestává z plochy obdélníkového tvaru, po níž jezdí autíčka poháněná elektřinou. Ta se ovládají stejně jako běžná auta volantem. Z důvodu bezpečnosti bývá spodek každého autíčka obložen kolem dokola gumovým nárazníkem.
První autodrom vzešel ze žďárského podniku Žďas. Dosud přitom patří mezi nejoblíbenější atrakce. Nejvíc na něm děti lákala možnost si zařídit. V jeho oblibě ale mohlo hrát roli i to, že jako jednu z mála atrakcí ji můžete sami ovládat a regulovat tedy rychlost a směr autíčka.
Labutě
Labutě byly ideální volbou pro rodiny či páry, svézt se na nich zkrátka chodili s potěšením lidé všech věkových skupin. Po nastoupení se labutě daly do pohybu a byly připraveny vznést se do výšky. Výšku jste si určovali sami zatažením za páku, přičemž stoupání probíhalo pozvolna. Vy jste se díky tomu mohli nerušeně kochat přilehlým okolím.
Oblibu si tato hydraulická atrakce získala pro své jednoduché ovládání a bezpečnou jízdu, kterou zvládly i malé děti. Labutě navíc vypadaly fotogenicky a lidé se v nich proto za jízdy nebo poté před nimi na památku rádi fotili. Obvykle měla sice tato atrakce podobu labutě, setkat se ovšem nyní můžete také s létajícími letadélky, autíčky, draky, nebo dokonce slony.
Řetízkový kolotoč
Na pouti nesměl chybět ani řetízkový kolotoč. Jízdu na něm si nenechaly ujít desítky malých i velkých návštěvníků. Lidé se na něm s oblibou houpali, točili nebo chytali za ruce a někteří tzv. vykopávali své vyvolené či kamarády sedící před nimi.
Původně ho tvořil jen otáčivý sloup se sedadly na řetízcích či provazech. Později se na něj dodala plošina, která umožňovala na řetízkáč zavěsit více sedadel. Tehdejší řetízkové kolotoče se přitom roztáčely ručně. Princip celého mechanizmu tkví v tom, že po roztočení stroje se vlivem odstředivé síly sedadla s návštěvníky začnou vyklánět ze své osy. Člověk díky tomu nabyde dojmu, jako by se vznášel.
Moderní doba přinesla různé jeho inovace. Nyní se můžete svézt na řetízkovém kolotoči, který vás vyveze desítky metrů nad zem. K radosti z jízdy se následkem toho přidává větší dávka adrenalinu a panoramatický výhled, který se vám z té výšky naskytne.
Jak se jezdilo na řetízkáči:
Zdroj: YouTube.com
Střelnice
Mezi klasické pouťové atrakce se dále řadí střelnice. Mladíci tu mohli poměřit své síly nebo zapůsobit na svou vyvolenou. Vystřelená papírová růže na špejli udělala radost nejedné dívce. Zde používané vzduchovky se ovšem stávaly častým terčem kritiky, lidé si zejména stěžovali na křivou mušku nebo nekvalitní broky.
Kromě papírových květin jste si tu mohli vystřelit třeba také angličáky. To však zvládli jen ti nejzkušenější. Abyste je získali, nesměli jste totiž minout ani jednou. Lehčí variantu představovalo střílení na pyramidu ocelových válečků.
Mimoto se na poutích nacházely i střelnice s pohyblivými figurkami nebo terči, do nichž se střelci snažili usilovně trefit. Za jejich sestřelení střelci následně připadla odměna. Ta odpovídala počtu sestřelených figurek či terčů. Terče přitom bývaly různě malované.
Reportáž o tehdejších cirkusech a poutích:
Zdroj: YouTube.com
Strašidelný dům
K pouti bezesporu patří také strašidelný dům. Mnoho dětí tam chodilo se staženým žaludkem, plny očekávání, co se vlastně bude dít. Dospělí ho spíše pojímali jako zábavu a kromě toho je lákalo zjistit, co na ně „vyskočí“ tentokrát. Páry zase návštěvu strašidelného domu brali jako příležitost být své polovičce blíž a ochránit ji před veškerými nástrahami, které si pro ně strašidelný dům připravil.
Lidé nejdříve nasedli do vozíku, kde už s napětím vyčkávali, až se vozík rozjede a proveze je celým domem. Uvnitř mohli natrefit na kostlivce či jinou strašidelnou figurínu. Zároveň leckdy projížděli skrze pavučiny, visící řetězy nebo provázky. O ty nejstrašidelnější zážitky se však postaral zaměstnanec v převleku, který se někde znenadání objevil, zařval nebo se vás dotkl. Děsivou atmosféru ještě podtrhovaly světelné a zvukové efekty.
Zdroje: cesky.radio.cz, abicko.cz, funnyride.cz