Československý (a později český) sport byl v druhé polovině 20. století jedním z důvodů k národní hrdosti. Olympijská vítězství byla důkazem vůle i schopnosti obstát ve světové konkurenci, a to často navzdory nepřízni okolností. Připomeňme si pět nejvýznamnějších olympijských úspěchů z druhé poloviny 20. století, které vstoupily do sportovních dějin.
Úspěchy československých olympioniků v letech 1950 až 2000 nepřicházely samy od sebe, ale byly výsledkem dlouhodobé práce. Olympijské triumfy v tomto období se navíc odehrávaly v časech politických změn a tlaku režimu. Právě proto mají tak silný příběh a z toho důvodu si zaslouží, abychom si je připomínali.
Zátopkův zlatý hattrick v Helsinkách 1952
Emil Zátopek je do dneška jednou z největších ikon světového sportu a jeho vystoupení v Helsinkách roku 1952 je dodnes považováno za jeden z nejúžasnějších výkonů v historii olympijských her. Vyhrát běh na 5 000 metrů, 10 000 metrů a maraton, a to v jednom olympijském cyklu, je výkon, který si zaslouží světový obdiv.

Zátopek byl fenomenální atlet a také průkopník moderních tréninkových metod. Jeho přístup k rozvoji fyzické kondice byl na svou dobu revoluční. Prakticky položil základ intervalových tréninků, které i dnes v různých podobách zahrnují běžci do své běžecké rutiny.
Co se týká Zátopkovy nátury, byl znám svou otevřeností, smyslem pro fair play a skromností. Jeho příběh inspiroval sportovce po celém světě a dodnes je připomínán jako chodící důkaz toho, co je člověk schopen dokázat, pokud věří sám v sebe a je ochoten tvrdě pracovat.
Věra Čáslavská na OH 1964 a 1968
Věra Čáslavská byla hvězdou světové gymnastiky 60. let. Na olympijských hrách v Tokiu 1964 a Mexico City 1968 získala celkem sedm zlatých medailí. Její technika byla precizní a ladná. Navíc její výraz a schopnost předvést výkon s emotivní silou dokázaly doslova strhnout publikum.

Na rozdíl od mnoha jiných sportovců však její příběh není pouze o výsledcích. Čáslavská se otevřeně postavila proti okupační politice Sovětského svazu a podepsala manifest Dva tisíce slov. Po invazi v roce 1968 ji čekala tvrdá osobní i profesní perzekuce. Přesto v Mexiku dokázala zvítězit, a její nenápadné odvrácení hlavy při sovětské hymně se stalo jedním z nejsilnějších gest olympijské historie.
Čáslavská tak představuje dva triumfy v jednom, ten sportovní a k tomu i morální. Její odkaz tak přesahuje tělocvičny i stadiony. Stala se symbolem toho, že vítězství může mít podobu klidné, ale nezlomné důstojnosti.
Věra Čáslavská na OH v Mexiku 1968
Zdroj: YouTube.com
Hokejová euforie v Naganu
Zimní olympijské hry v Naganu přinesly pro český hokej moment, na který se vskutku nezapomíná. Poprvé v historii se turnaje účastnili hráči NHL, a proto se samotné hry začaly označovat jako turnaj století. Český tým vedený trenérem Ivanem Hlinkou dokázal porazit Kanadu, USA i Rusko, tedy velmoci, které byly jasnými favority.

Nejikoničtější okamžik přišel v semifinále proti Kanadě, kdy brankář Dominik Hašek předvedl výkon na hranici nadpřirozených schopností. Nad jeho zákroky zůstával rozum stát. Ve finále pak rozhodla chytrá a takticky vyspělá hra, kterou završil jediný gól Petra Svobody.
Vítězství v Naganu byl doslova emocionální výbuch v době, kdy Česká republika procházela společenskými změnami. Tento triumf tak spojil národ způsobem, který se nedá naplánovat, pouze prožít.
Úspěch fotbalové jedenáctky z Moskvy 1980
Olympijský turnaj v Moskvě roku 1980 byl poznamenán politickou situací a bojkotem některých států. Přesto československý tým předvedl mimořádný výkon. Sestava vedená trenérem Jozefem Venglošem prokázala výjimečnou taktickou vyzrálost. Finálové vítězství nad reprezentací NDR 1:0 bylo výsledkem perfektně promyšlené hry.

Základem úspěchu byla silná generace fotbalistů, která navazovala na tradici mistrů Evropy z roku 1976. Hráči byli technicky vyspělí, sehraní a především mentálně odolní. Olympijský turnaj, ač svým charakterem specifický, ukázal, že československý fotbal měl v té době stále pevné místo v evropské špičce.
Přesto, že se o tomto úspěchu nemluví tolik jako třeba o vítězství českých hokejistů v Naganu, je tato událost dodnes považována za jednu z nejvýznamnějších kolektivních výher československé historie. Byla to ukázka týmového výkonu, v němž nehrál hlavní roli jedinec, ale celý tým.
Nezapomenutelné olympijské jízdy Štěpánky Hilgertové
Štěpánka Hilgertová patří mezi nejvýraznější osobnosti českých vodních sportů. Její první olympijské zlato v Atlantě 1996 bylo výsledkem brilantní techniky a psychické odolnosti. Dokázala zvládnout tlak finálové jízdy na trati, která neodpouštěla sebemenší chybu.

O to výjimečnější je, že o čtyři roky později v Sydney triumfovala znovu. Obhájit olympijské zlato v individuálním vodním sportu je mimořádně obtížné. Hilgertová musela během příprav překonávat únavu i očekávání veřejnosti. Přesto dokázala znovu najít psychickou rovnováhu a předvést výkon, který jí zajistil druhé zlato.
Za jejími úspěchy stojí roky trpělivé práce, odhodlání a neochvějné vnitřní síly. Hilgertová navíc nikdy nepatřila ke sportovcům, kteří se snaží být středem pozornosti, spíše naopak. Místo zbytečných řečí za sebe zpravidla nechávala mluvit výsledky.
Příběh Štěpánky Hilgertové
Zdroj: YouTube.com
Zdroje: sport.rozhlas.cz, praha6.cz, seznamzpravy.cz, archiv.hn.cz, olympijskytym.cz
