Sedmdesátá a osmdesátá léta představovala období nebývalého rozmachu živé hudby. Koncerty se začaly měnit v obrovské multimediální události, festivaly přitahovaly masy lidí a mnohé z těchto akcí ovlivnily celou generaci. Připomínáme pět vystoupení a festivalů, které se nesmazatelně zapsaly do hudební historie.
Živá hudba té doby byla reakcí na politické napětí a hledáním svobody i prostoru pro novou identitu mladé generace. V 70. a 80. letech vznikly velké hudební momenty, které definovaly význam koncertu jako kulturní události. Vybraná pětice festivalů a koncertů zanechala v hudebním světě věčnou stopu.
Isle of Wight Festival 1970
Festival na anglickém ostrově Wight proběhl mezi 26. a 31. srpnem 1970 a bývá označován jako symbolické uzavření hippie éry. Přilákal obrovský počet návštěvníků. Odhaduje se, že na událost dorazilo 300 až 600 tisíc lidí, což je číslo, které překonalo i slavný Woodstock, který proběhl o rok dříve. Tato neplánovaná masovost způsobila organizační chaos, ale právě ten se stal součástí legendy festivalu. Line-up byl nabitý hvězdami jako Jimi Hendrix, The Who, The Doors, Joni Mitchell, Emerson, Lake & Palmer, Leonard Cohen a mnohými dalšími interprety.
Festival se nesl v duchu dramatické atmosféry, kterou vyvolalo jednak množství návštěvníků, a jednak také protesty proti vstupnému. Část publika totiž požadovala, aby hudba byla svobodná, a vznikaly tak improvizované kempy a demonstrace. Byla vytvořena dokonce alternativní scéna mimo hlavní areál, tzv. Free stage.
Jedním z nejzásadnějších momentů festivalu bylo vystoupení Jimiho Hendrixe (jedno z jeho posledních před smrtí). Jeho improvizované kytarové pasáže a silná energie působily v té době jako manifest svobody. I když byl festival z organizačního hlediska kritizován, dodnes je považován za jednu z nejikoničtějších událostí dějin rockové hudby, která zachytila konec jedné hudební éry.
Live Aid 1985
Live Aid, konaný 13. července 1985, byl humanitární projekt, který spojil hudebníky a diváky po celém světě. Odehrával se současně na stadionu Wembley v Londýně a na JFK Stadium ve Filadelfii. Cílem bylo získat prostředky na pomoc proti hladomoru v Etiopii. Díky satelitnímu přenosu mohlo koncert sledovat více než 150 zemí a odhaduje se, že jej vidělo přibližně 1,5 miliardy lidí.
Na pódiích se vystřídali U2, David Bowie, Elton John, Madonna, Bob Dylan, Led Zeppelin či Paul McCartney. Nejlepší vystoupení však předvedla skupina Queen. Freddie Mercury během dvaceti minut dokázal ovládnout celé Wembley a jeho práce s publikem se stala učebnicovým příkladem koncertní interakce.
Festival Live Aid byl příklad toho, jak hudební průmysl dokáže spojit síly pro globální problém. Akce sice problém v Etiopii nevyřešila, ale zásadně zvýšila povědomí o situaci a ukázala sílu médií a popkultury jako společenského nástroje.
Live Aid – 40th Anniversary
Zdroj: YouTube.com
US Festival 1983
Ve dnech 28.–30. května 1983 se v San Bernardinu v Kalifornii konal US Festival, financovaný spoluzakladatelem společnosti Apple Stevem Wozniakem. Jeho hlavní myšlenkou bylo propojit hudbu, technologii a optimismus počítačové éry. Wozniak chtěl vytvořit festival, který nebude jen oslavou hudby, ale také vizí budoucnosti a místem, kde se potkají fanoušci rocku, inovátoři a nové kulturní směry.
Festival měl tematické dny podle žánru. Největší pozornost získal tzv. Heavy Metal Day, kdy vystoupili Mötley Crüe, Judas Priest, Ozzy Osbourne, Scorpions a Van Halen. Tento den bývá označován za zásadní moment, kdy se metalová hudba dostala z okrajové pozice k mainstreamu. Diváci na festival cestovali z celých Spojených států a akce ukázala, jak silnou komunitu tento žánr vytvořil.
Přestože festival vyústil v obrovskou finanční ztrátu (odhadem více než 10 milionů dolarů), jeho dlouhodobý kulturní dopad je značný. Prosadil totiž myšlenku, že koncert může být promyšleným audiovizuálním zážitkem s technologickou vizí. Mnoho moderních festivalů, včetně slavné Coachelly, na tento koncept později navázalo.
Queen – Live at Wembley 1986
Koncert skupiny Queen, který se uskutečnil na stadionu Wembley 12. července 1986, je považován za jeden z vrcholů koncertní kultury. Proběhl v rámci Magic Tour, které bylo největším turné kapely a znamenalo její poslední vystoupení v Británii s Freddiem Mercurym. Kapela zde hrála před více než 70 000 diváky a jejich energie byla mimořádná.
Setlist obsahoval největší hity kapely, přičemž Freddie Mercury svým hlasem i gesty dokázal z publika udělat aktivního účastníka vystoupení. Jeho schopnost komunikace s fanoušky se stala symbolem ideálního rockového frontmana. Atmosféra v publiku se nesla v duchu uvolněných emocí, takže nebyla nouze o radost ani pláč.
Z dnešního pohledu má koncert ještě hlubší význam. Byl totiž jedním z posledních velkých triumfů kapely v původním složení před tím, než Freddie Mercury onemocněl a později zemřel. Záznam koncertu se stal jedním z nejúspěšnějších videoalb všech dob a dodnes je inspirací pro mnohé hudebníky.
Pink Floyd – The Wall Live (1980–1981)
Série koncertů Pink Floyd k albu The Wall patří k nejambicióznějším projektům koncertní historie. Probíhaly v letech 1980 a 1981 pouze ve čtyřech městech – Los Angeles, New Yorku, Dortmundu a Londýně. Důvodem byla extrémní technická náročnost show, která spojovala rockový koncert s divadelními prvky, projekcemi, animacemi a symbolickou výpravou.
Hlavním vizuálním motivem show byla obří zeď postupně stavěná mezi kapelou a publikem. Tento prvek vyjadřoval motiv odcizení a izolace, který je hlavním tématem alba. Část koncertu probíhala za zdí, což mělo divákům přiblížit příběhový koncept, tedy izolaci od světa, médií i vlastní identity.
Koncerty nebyly finančně výhodné a nebyly určeny pro masové publikum. Přesto měly zásadní dopad na koncertní produkci jako celek. Ukázaly, že rockové vystoupení může být komplexním divadelním dílem a přispěly k rozvoji velkých scénických turné 80. a 90. let.
Zdroje: theguardian.com, ceskatelevize.cz, loudersound.com, queenonline.com, idnes.cz