Cestování se tehdy oproti současnosti v mnohém lišilo. Lidé mohli vycestovat pouze do určitých zemí a leckdy tomu předcházelo složité papírování. Potíže mohly nastat ještě na hranicích, pak už ale vaší vytoužené dovolené nic nebránilo. Dosud má spousta rodin na místa, kde trávili rok co rok společný čas, nezapomenutelné zážitky a rádi se sem i po letech vrací.
Bulharsko
Bulharsko patřilo mezi oblíbené dovolenkové destinace, kam v létě pravidelně vyráželo mnoho rodin. Kupříkladu v létě 1970 tam z Československa zavítalo na čtvrt milionů našinců. Obvykle se sem lidé dopravovali vlaky vybavenými lůžkovými a jídelními vozy. Dobrodružství tedy začínalo už samotnou cestou, kde mnozí navázali nová přátelství. Méně pozitivním zážitkem bylo, pokud jste o zastávkách u vlaku zahlédli žebrající děti.
Na tom, jestli se jednalo o Zlaté Písky, Albenu, Slunečné pobřeží nebo Primorsko, lidem moc nesešlo, Bulharsko je přitahovalo zejména mořem a pláží a ty našli ve všech zmíněných oblastech. Navíc bylo cenově dostupné. Mimo hotelových resortů se Češi často uchylovali do kempů, spousta z nich koneckonců náležela československým podnikům.
Kromě toho pro ně Bulharsko znamenalo setkání s jinou kulturou, ale třeba také poznání balkánské kuchyně, která se od té české dost lišila. Kdo se místních specialit nenabažil dostatečně o dovolené, sem tam je zařadil do svého jídelníčku i po svém návratu. Vedle sekané nebo bramboráku se tak mohlo nově objevit čevapčiči nebo džuveč.
V některých bulharských zařízeních byl dokonce zaměstnán československý personál, který našincům navozoval pocit domova a pomáhal jim překlenout jazykovou bariéru. Jako suvenýr z cest pak dovolenkáři svým blízkým většinou vezli bulharský růžový olej, obrázky z mušliček nebo brandy Slnčev brjag či Pliska.
Cestování za komunismu:
Zdroj: YouTube.com
Balaton
Jako náhrada za moře dobře posloužil Balaton, kterému místní běžně přezdívají maďarské moře. Jakpak by ne, když jde o největší jezero ve střední Evropě. Rekreanty sem zpravidla dopravil vlak nebo autokar, někteří vyjeli vlastním autem.
I když jste ušli několik desítek metrů od břehu, voda vám dosahovala sotva do pasu. To ale nikomu nevadilo, voda v jezeře díky mělkému dnu alespoň nebyla studená a pohupovat na matračce nebo cachtat se ve vodě jste se mohli dosyta i tak.
A když počasí zrovna nepřálo, mohli jste ho přečkat v místní čardě. Za doprovodu muziky jste si zde mohli pochutnat na pikantním jídle, langoších nebo klobásách a popíjet k nim víno. Na cestu domů se pak ještě do kufru pro známé přibalily klobásy nebo mýdla. Těm nejdražším připadla šiška uheráku. Nechyběly ani různé kusy oblečení, včetně pestrobarevných trik a džínů.
Místa na Balatonu, co stojí za navštívení:
Zdroj: YouTube.com
Máchovo jezero
Kdo se v létě za hranice nepodíval, ale chtěl si užít sluníčka a vodních radovánek, ten zamířil na Mácháč. Máchovo jezero lákalo své návštěvníky písčitými plážemi a rozlehlou vodní plochou. Okolí Doks a Starých Splavů si ke strávení dovolené vybíraly nejen rodiny s dětmi, ale konaly se tu také dětské tábory a nacházely se zde podnikové rekreační objekty. V létě se to tedy na Mácháči lidmi jen hemžilo.
Koho koupání mezi borovicemi, stavění hradů z písku nebo projížďky po jezeře přestaly bavit, mohl se jít vydat prozkoumat okolní lesy nebo vylézt k hradu Bezděz a pozorovat krajinu, která tak uchvátila už spisovatele Karla Hynka Máchu. Případně si rodiny krátily čas hraním společenských her či sbíráním borůvek. Oblibě se kromě Mácháče těšily dále Slapy nebo Vranovská přehrada.
Letní dovolená na Mácháči:
Zdroj: YouTube.com
Rujana
K našim německým sousedům se jezdilo za koupáním nejčastěji k Baltu na ostrov Rujana. Počasí k plavání ovšem leckdy zrovna nevybízelo, pro zdejší počasí totiž byla typická studená voda, ostrý vítr a velké vlny. Schovat jste se před nečasem mohli v plážových koších, které sem poprvé umístili v roce 1870. Od té doby se tzv. Strandkorby staly charakteristickým znakem Rujany.
Lidé se na Rujanu rádi vydávali i z toho důvodu, že si při výjezdu nemuseli složitě vyřizovat výjezdní doložku a absolvovat další byrokracii. Všechno za ně obstaral podnik nebo ROH. Cesta navíc netrvala zdaleka tak dlouho jako třeba do Bulharska, turistům přitom nabízela dlouhé písčité pláže a toulky přírodou.
V letoviscích jako Sellin nebo Binz jste se zas mohli procházet po promenádách a obdivovat lázeňskou architekturu. Něčí pozornost pak zaujaly nudistické pláže, které se tu běžně objevovaly a pro našince představovaly něco zcela nevšedního. Jiní se odebrali za křídovými útesy na severovýchod Rujany a mnohé okouzlilo mořské akvárium ve Stralsundu.
Vyhlídka na Rujaně:
Zdroj: YouTube.com
Vysoké a Nízké Tatry
Mnozí dovolenou trávili v tuzemsku, s rodinami pobývali na chatách nebo podnikali výlety po okolí a objížděli památky. Dobrodružnější jedinci pak přespávali v přírodě pod stanem a někteří zase neodolali volání hor. Z horských středisek, jejichž pobyty většinou organizovala ROH, můžeme jmenovat například Krkonoše nebo Vysoké Tatry.
Na rekreaci do tatranských velehor Češi s oblibou jezdili, jejich majestátní štíty k pěším túrám přímo vybízí. Komu se nechtělo šlapat po svých, nechal se na vrchol vyvézt lanovkou. K žádaným místům se řadila Tatranská Lomnica, Starý Smokovec nebo Liptovská Mara. Povinnou zastávku představovalo Štrbské pleso. I vodáci si přišli na své, sjet řeku Dunajec si ale troufli jen ti odvážnější.
O tatranských nosičích:
Zdroj: YouTube.com
Zdroje: temata.rozhlas.cz, ct24.ceskatelevize.cz, generace00.cz, zivotcestovatele.cz