Diskotéky na školách v přírodě nebo táborech v devadesátých letech a na začátku nového tisíciletí měly své jasné hity a idoly. Když se rozezněla hudba a místnost se proměnila v taneční parket, každý věděl, že teď budou znít ty největší pecky od oblíbených popových skupin.
Hudba té doby byla chytlavá a snadno zapamatovatelná. Stačilo jednou slyšet refrén a už se vám v hlavě usadil navždy. Každá skupina měla svou image a pohledné tváře interpretů zdobily nástěnky v dětských pokojích. Hudba těchto chlapeckých a dívčích skupin byla ve své době součástí každodenního života mladých lidí.
Lunetic
Fenoménem české hudební scény konce devadesátých let byla skupina Lunetic. Čtyři kluci (Aleš, David, Martin a Vašek) se stali idoly tisíců dívek, které si lepily jejich plakáty z Bravo Girl nebo Popcornu na stěny svých pokojů. Jejich písně Máma nebo Chtěl bych tě líbat se staly doslova generační hymnou. Téměř každý, kdo vyrůstal v té době, je uměl nazpaměť.
Jejich hudba byla jednoduchá, melodická a dobře se na ní tančilo. Zatímco kluci se snažili napodobit jejich taneční pohyby, dívky si představovaly, že některý z Luneticů zpívá právě jim. Ve skutečnosti ani nezáleželo tolik na obsahu textů písní a na tom, jak je zpěv kvalitní. Skupina oslovovala mladé publikum chytlavými rytmy jejich písní, ale především svým vzhledem.
A i když jejich hvězda časem pohasla a sláva netrvala věčně, v české popkultuře zůstali zapsáni jako první velký domácí boyband. Retro akce a devadesátkové festivaly jsou důkazem toho, že jejich písně mají stále sílu přenést nás zpátky do bezstarostného období dospívání, kdy největším problémem bylo, jestli vás na diskotéce vyzve k tanci váš tajný objev.
Lunetic – Máma
Zdroj: YouTube.com