Nakupování vypadalo před lety úplně jinak než dnes. V současnosti je všeho dostatek a zákazníkovi se tedy při výběru naskýtá mnoho možností. Před lety tomu tak ale nebylo. Lidé kupovali, co se zrovna dalo, než to, po čem výslovně toužili. Společně si projdeme 5 různých obchodů a míst, kam jste se mohli za nákupem vydat.
Prior
Mezi oblíbená místa, kde lidé rádi nakupovali, patřily bezesporu obchodní domy Prior. Většina z nich vznikla pod vlivem brutalismu. Na mysli máme architektonický styl, který se vyznačuje syrovým vzhledem kombinujícím beton a kov. Jako první se otevřel v roce 1968 obchodní dům v Bratislavě. Před sametovou revolucí jich podle odhadů na českém území fungovalo kolem 60, přičemž k tomuto řetězci náležely i vyhlášené obchodní domy Kotva a Máj.
S jejich výstavbou se začalo v situaci, kdy tehdejší prodejní plochy již působily zastarale a neuspokojovaly nároky kupujících. Projektanti stavby měli v úmyslu vytvořit místo, pod jehož střechou by se koncentrovalo větší množství různých druhů zboží. Předznamenali tak novou éru nakupování. Opravdu jste tu našli všechno možné, od potravin přes nábytek, hračky, elektro, textil až po galanterii a obuv. Nechyběla ani široká nabídka služeb, mohli jste tu zavítat do závodních jídelen, bufetů, rychloopraven, v některých případech dokonce do kina.
Návštěva Prioru byla pro kupující zážitkem. Návštěvníci se tu totiž mohli mimo jiné svézt na eskalátorech, které se v obchodech v té době běžně nevyskytovaly. Řešil se jimi přechod mezi jednotlivými patry. O popularitě tohoto řetězce svědčí, že když otevřeli pobočku Prioru v Chebu, hned ten den přesáhla tržba 2 miliony korun. Obchodní domy Prior také představovaly místo kulturního setkávání, v jejich prostorách se totiž konaly například autogramiády. Po revoluci došlo k jejich privatizaci a postupnému uzavírání prodejen.
Tuzex
Tuzex představoval za socialismu místo, kde jste mohli sehnat zahraniční zboží, včetně toho západního, které bylo jinak lidem nedostupné. Tvořila ho síť obchodů, kde se neplatilo československými korunami, ale valutami nebo tuzexovými poukázkami, tzv. bony. Ty jste mohli získat buď výměnou za valuty, od známých, nebo na černém trhu, kterému kralovali veksláci, tedy nelegální překupníci.
Oficiálně se jeden bon rovnal jedné koruně, na černém trhu si za něj ovšem často účtovali až 5 korun. Označení Tuzex přitom vzniklo spojením slov tuzemský export a jako takový se využíval k odčerpání zahraniční měny od místních. Tu poté komunistický režim uplatnil k dalšímu obchodování. Tuzex navázal na tzv. Darex (dárkový export). Do prvního z nich mohli lidé vyrazit už v létě roku 1957.
Žádaným zbožím se tu staly především rifle, džíny od stejnojmenné značky. Mimoto jste tu ale mohli zakoupit třeba také Kinder vajíčka, švýcarskou čokoládu, Coca-colu, cigarety, kazeťák nebo auta. Pořídili jste zde tedy jak oblečení, tak kosmetiku a elektroniku. V Tuzexu se rovněž objevovalo kvalitní místní zboží určené k vývozu, kupříkladu Becherovka nebo čokoláda Studentská pečeť. Po sametové revoluci však Tuzex pozbyl na exkluzivnosti.
Reportáž o Tuzexu:
Zdroj: YouTube.com
Burzy a bleší trhy
Oblibě se těšily dále burzy a bleší trhy. Daly se tu totiž najít skutečně kuriózní kousky a nedostatkové zboží. Dnes máme blešáky spojené především s prodejem již použitých a nepotřebných věcí, dříve se tu nicméně nacházely i zcela nové výrobky. Často se tu předměty také vyměňovaly. Lidi sem zároveň přitahovala výhodná cena zdejšího zboží.
V Praze za nimi lidé mířili do areálu Sparty, odkud se blešáky posléze přemístily do areálu Reitknechtka. V Ostravě se zase konaly na Černé louce. Kouzlo spočívalo v tom, že jste nikdy přesně nevěděli, co tu objevíte a co si nakonec odnesete domů. Nabídka zahrnovala například knihy, hračky, kuchyňské nádobí, kazety nebo třeba gramodesky. Zájem byl hlavně o džíny, západní desky nebo digitální hodinky.
Jednota
Na nákup potravin nebo smíšeného zboží se lidé obvykle vydávali do Jednoty. Jednalo se především o maloobchodní prodejny na venkově s užším okruhem zákazníků. Do odlehlých obcí pak dojížděly pojízdné prodejny vybavené základními potravinami. Koncem 80. let jich na našem území fungovalo víc jak 17 000 a k tomu bylo v provozu okolo 700 pojízdných prodejen.
Oficiální název zněl Okresní lidové spotřební družstvo Jednota. Družstva se tehdy ujmula zásobování venkova potravinami a průmyslovým zbožím. V rámci tzv. akce Z nechala po celé zemi vystavět spoustu nových provozoven. Stát se tehdy držel hesla umístit alespoň jeden obchod i do té nejzapadlejší vesnice.
Zprvu přitom docházelo k zásobování potravinami jen jednou za tři týdny. Výjimku tvořily mléčné výrobky a pečivo, které se doplňovaly každý den. V 70. a 80. letech se ve větších obcích začaly budovat tyto prodejny o 2 patrech. Přízemí se zaměřovalo na potraviny, zatímco v prvním poschodí se vyskytovalo průmyslové zboží. Nyní zbylé prodejny spravuje společnost Coop.
Nakupování za socialismu:
Zdroj: YouTube.com
Zásilkový katalog Magnet
Komu se nechtělo jít do obchodu, mohl si v pohodlí domova prolistovat katalog, vybrat si zde zboží a nechat si ho následně zaslat na svou adresu. Taková možnost se lidem prvně naskytla v roce 1967. V katalogu Magnet nabízeli oblečení, drogerii, hračky, ale také sportovní potřeby, nábytek, proslulá céčka a mnoho dalšího. V 80. letech jste si tak dokonce mohli pořídit chatu, vyšla vás zhruba na 60 000 korun.
Jednalo se o rychlou a moderní formu nakupování, kterou v jistém smyslu můžeme chápat jako jakéhosi předchůdce e-shopu. Tuto možnost nákupu zvláště ocenili lidé žijící na odlehlejších místech. Zákazník jen musel do objednacího lístku uvést název produktu s požadovaným množstvím, svou adresu a vše vlastnoručně podepsat. Pak už se o nic nemusel starat, pouze vyčkávat na svou zásilku.
Zakoupit se tento katalog dal za 10 až 20 korun v každé druhé trafice. Vycházel v barevném provedení jednou ročně a inspiroval se západními zásilkovými obchody, jako byly Neckermann nebo Quelle. Katalogy se většinou v poměrně krátké době vyprodaly a čítaly i na víc jak 200 stran. Po změně majitele v roce 1993 se katalog přeorientoval na módu a ložní povlečení.
Zdroje: budejovice.rozhlas.cz, encyklopedie.cheb.cz, zamek-teplice.cz, retro-muzeum.cz, sberatel.info, retrokatalog.cz