Každé dítě se nemohlo dočkat, až se setmí, rodiče vytáhnou promítačku a na zeď začnou promítat nějakou pohádku. Snímky se promítaly, na cokoli se dalo. Dobře k tomu posloužila bílá zeď, ale využívaly se také dveře, skříně nebo zavěšené prostěradlo. Vyhrál to ten, kdo měl k dispozici bílé plátno.
Řeč je o diaprojektoru Diax 3. V balení se kromě promítačky a diafilmů nacházel i tištěný doprovodný text, takové útlé knížečky. Kdo se ho ujal, toho hlasem pohádkové bytosti k dětem promlouvaly. Leckdo pak ve snaze vytvořit pro malé posluchače co nejlepší zážitek u každé z postav lehce pozměnil hlas. Vypravěč se zároveň nemusel držet striktně předepsaného textu, ale obohacovat ho o své vlastní poznámky.
Později nicméně býval text zabudovaný rovnou v diafilmu. Sama krabice, v níž se diaprojektor ukrýval, naznačovala, co se bude dít. Objevovaly se na ní totiž pohádkové postavy, jako například vodník, drak nebo loupežník. Do promítačky se následně vložil filmový pás obrázky hlavou dolů, obraz se zaostřil a mohlo se začít.
Obvykle se na zdi uváděly kreslené pohádky, namátkou třeba O Slunečníku, Větrníku a Měsíčníku, Lesní panna nebo Krásná pasačka. Někteří šťastlivci mohli zhlédnout i černobílý diafilm Pyšné princezny nebo barevně Princeznu se zlatou hvězdou na čele. Filmové pásy zahrnovaly dále cestopisné série, výjevy z historie nebo snímky architektury či živočichů. Novému políčku předcházelo vždy napětí a těšení se, co dalšího se na stěně zjeví.
Předvedení promítačky Diax 3:
Zdroj: YouTube.com
Promítačky nacházely využití i ve výuce
Předchůdcem zmíněného diaprojektoru byla promítačka Diababy, kterou sestrojili v Brně již v 50. letech. V 60. letech ji vystřídaly promítačky Diar, v 70. letech už přišly na řadu projektory značky Diax. Tehdy se diafilmy hojně využívaly ve výuce, svými výjevy zpestřovaly hodiny přírodovědy, zeměpisu či dějepisu. V osmdesátkách se pak zrodil typ Diax 3. Pořídit jste si ho mohli za 110 Kčs.
Na jeho plášti se skvělo logo výrobce, kterým byl Chemoplast Brno. Film se posouval pomocí otočného kolíku a většinou obsahoval od 10 do 39 políček. Platilo, že pokud jste chtěli mít jistotu, že nedojde k přehřátí promítačky, museli jste promítání zhruba po 20 minutách přerušit. Její obsluhu nicméně zvládly i děti.
V devadesátkách ji nahradil model Diax 4. V té době ovšem dětské promítačky začaly zastiňovat videopřehrávače a jiné vymoženosti. Dnes už se běžně v obchodech zakoupit nedají, pouze v bazarech nebo na internetu. Kouzlo tamních večerů s domácím promítáním ovšem ničím jen tak nahradit nelze. Pro mnohé znamenaly tyto promítačky dětství.
Zdroje: pardubicky.denik.cz, masaryk.info, nasregion.cz