Dříve se o Vánocích kladl mnohem větší důraz na tradice. Pouštěly se lodičky, rozkrajovala jablíčka, zpívaly se koledy. Ve vaně plaval kapr, z kuchyně se linula vůně cukroví a stromeček se v mnoha rodinách zdobil až dopoledne na Štědrý den. Řada ozdob na něm navíc byla vlastnoruční výroby.
Spousta lidí se shodne, že dříve měly Vánoce většího ducha a celkově probíhaly klidněji a pomaleji. Velkou roli v tom hraje to, že lidé nebyli zahlceni přemírou zboží a že na ně nevyskakovaly ze všech koutů reklamy. Vánoce představovaly především čas, kdy se spolu sejde celá rodina.
Lameta
Třásně, stříbrné či andělské vlasy, všechny tyto názvy se vážou k jediné ozdobě, a to lametě. Za lametu se označují takové ty lesklé tenké proužky, které se věšely na větve vánočních stromečků úplně na závěr. Nejčastěji měly stříbrnou či zlatou barvu. Rčení více znamená méně tu neplatilo, stromečky totiž bývaly lametami doslova obsypané.
Zároveň se třpytily na všechny strany, a tím stromečku dodávaly slavnostní ráz. Oblibě se těšily především v 70. a 90. letech, kdy je na stromku měla každá druhá rodina. Jen při odstrojování to chtělo hodně trpělivosti, jelikož dostat z větví zamotané lamety se někdy zdálo jako nadlidský úkol. Lamety se při sundávání navíc často trhaly nebo vinou statické elektřiny lepily na ruce či oblečení.
Dnes už sice nejsou tak populární, stále si je ale pro vzpomínku na tehdejší Vánoce lidé kupují. Přestože se dávaly hlavně na stromeček, můžete jimi ozdobit i v pokoji pověšené větve nebo jiné vánoční dekorace. Když je místo ledabylého pověšení pečlivě naaranžujete, výsledek bude určitě stát za to.
Slaměné ozdoby
Původně se vánoční stromeček zdobil jablky, ořechy a sladkostmi. Ačkoli se za tradiční výzdobu považují také slaměné ozdoby, ve skutečnosti jejich výroba začala až v 60. letech v Ústředí lidové umělecké tvorby, odkud tyto ozdoby putovaly do prodejen Krásná jizba. Brzy se s nimi takzvaně roztrhl pytel.
Slaměné ozdoby patřily k běžné výzdobě vánočních stromků zejména v 70. a 80. letech. Na stromku se komíhaly ozdoby ze slámy různých tvarů. Především se na nich skvěly slaměné hvězdičky nebo kolečka svázaná červenou nití, ale narazit jste mohli i na andělíčky, zvonky, šišky, košíčky, nebo dokonce slaměné řetězy.
Slaměné ozdoby se nejlépe vyrábí ze žita. Jeho slámka se totiž vyznačuje 3 důležitými vlastnostmi pro výrobu těchto ozdob, je tenká, dlouhá a rovnoměrná. K jejich zhotovení se vybírá vyzrálé obilí, které nesmí být napadané žádnou nemocí nebo plísní. Následuje jeho seřezání, sušení, bělení a zase sušení, než ze slámy mohou začít vznikat tyto nádherné, ručně vytvořené ozdoby.
O výrobě slaměných ozdob:
Zdroj: YouTube.com
Skleněné foukané ozdoby
Na stromeček se také věšely skleněné foukané ozdoby. Mezi klasické foukané ozdoby patřily baňky s malovanými vzory či třpytkami nebo baňky s reflexní miskou (s důlkem uvnitř), dále špičky kladoucí se na vršek stromku, rakety nebo různé figurky. Z figurek se nejčastěji objevovali ptáčci na skřipci, sněhuláci, konvičky, rybičky nebo houbičky.
Na povrchu bývaly buď matné, nebo lesklé a hýřily všemi barvami. Často se na nich nacházely barevné pruhy nebo je zdobily malované motivy. Díky jejich ruční výrobě představovala každá koule originální kus. Jediná potíž spočívala v tom, že se lehce rozbily. Skleněné ozdoby totiž byly velmi křehké, a tak se během jejich skladování mohlo snadno stát, že se z nich nějaký kousek odštípl.
V tuzemsku první takové ozdoby vznikly na počátku 20. století. V Podkrkonoší a na Jablonecku se vánoční ozdoby nejprve tvořily pouze jako vedlejší produkt při výrobě bižuterie. Na výrobu výhradně skleněných ozdob přešli nejdříve ve sklářském družstvu ve Zdobíně u Dvora Králové, do té doby se k nám foukané ozdoby dovážely z Německa. Tam je kromě barvení zdobili pomocí stříbření, zlacení, ledování nebo ovíjení ozdobnými třásněmi.
O výrobě skleněných vánočních ozdob:
Zdroj: YouTube.com
Čokoládové kolekce
Dětem na stromečku dělaly radost ze všeho nejvíce čokoládové kolekce. Plněným bonbonům nebo dutým figurkám zavěšeným na stromeček se přezdívalo „závěsky“. Ty původní se však ještě nebalily do barevného staniolu, ale bývaly zabalené převážně ve stříbrném papíře. Čechům se připisuje prvenství ve výrobě vánočních kolekcí, první vznikly už na konci 19. století ve Velimi.
Rodinám s dětmi dávaly vánoční kolekce darem v práci odborové organizace. Ty se kromě toho daly sehnat v Tuzexu, někteří šťastlivci zde mohli ukořistit i vánoční kolekci o několika patrech. V běžných obchodech je lidé ovšem rychle vykoupili. Duté figurky mívaly podobu šišek, zvonečků, sněhuláků nebo třeba medvídků.
Někteří se pak nemohli nabažit rybek plněných krémovými náplněmi. Plněné fondánovou náplní bývaly také salonky, které jste poznali podle charakteristických střapečků u obalu. Tehdejší kolekce hrály všemi barvami a zahrnovaly různé druhy bonbonů.
Řetězy
Výzdoba stromečku by se neobešla bez řetězů. Tehdy se lidé při jeho strojení řídili nepsaným pravidlem, že čím víc barev se na stromečku nachází, tím lépe. Dříve jste se proto nesetkali s jednobarevně laděnými řetězy, ale na stromečku se většinou vyskytovala kombinace alespoň dvou barevných variant řetězů. K oblíbeným se řadily lesklé třásňové řetězy, za něž jste mohli šikovně ukrýt kabely od světýlek.
Rodiny s dětmi si mnohdy vytvářely řetězy své, a to z barevných papírků. Tyto řetězy bývaly dlouhé a pestrobarevné. Aby jeden takový vzniknul, museli jste postupně slepovat jednotlivé proužky k sobě. Někdo si možná ještě vzpomene, jak ulepená práce to byla. O to víc se pak ale tento řetěz cenil. Děti je před Vánoci často vyráběly ve škole.
Zdroje: vysocina.rozhlas.cz, muzeum3000.nm.cz, muzeumhk.cz, stoplusjednicka.cz, budejovice.rozhlas.cz