Ulice plné mrtvol, hromadné hroby a moroví doktoři s maskou ve tvaru ptačího zobáku a hůlkou v ruce. Zdá se to jako výjev z nějaké hororové povídky, tak ovšem při řádění moru vypadala ve středověku realita. Právem lidem tato nemoc, které se přezdívalo černá smrt, naháněla strach. Ve středověku jen v Evropě připravila o život na 25 milionů lidí.
Do historie se nesmazatelně zapsaly tři morové epidemie. První z nich se přezdívá justiniánský mor dle byzantského císaře Justiniána I. Vypukl roku 541 a zcela vymizel až v 8. století. V Konstantinopoli tehdy podle kronikářů umíralo i deset tisíc osob denně. Nejznámější ovšem je ta morová rána, která se roznesla po Asii a Evropě ve 14. století, přičemž za dobu svého trvání na tomto kontinentě vymýtila třetinu obyvatelstva.
K nám nejdříve dorazila v mírnější podobě, nejspíše vzhledem k menšímu propojení s obchodními trasami. Silněji se projevila až později. Ničivost této nemoci se ovšem projevila i zde. Důkazem toho je, že na ni vymřela téměř celá vesnice, byly jí Holešovice. V českých zemích vzal mor život celkově 800 000 lidem.
Už s menší razancí se mor ve vlnách vracel až do 18. století. Mezi zvlášť závažné morové rány ještě patřil velký londýnský mor, který se prohnal Londýnem v letech 1665 až 1666. Třetí epidemie moru pak začala v Číně na konci 19. století a trvala přibližně až do poloviny 20. století. Vyžádala si 10 milionů životů.
Více o moru zde:
Zdroj: YouTube.com
K nejobávanější patřila plicní forma moru
Rozlišují se tři formy moru. Jako černá smrt se označoval dýmějový mor na základě tmavých skvrn na kůži, které se při tomto onemocnění dotyčným objevovaly. Nemocné však trápily hlavně dýměje (bolestivě zduřené lymfatické uzliny). Největší nebezpečí nicméně představovala plicní forma moru, která nastávala při zasažení plic. Té bez léčby podlehlo až 90 % nakažených.
Plicní forma byla ze všech forem nejnakažlivější a přenášela se kapénkami. K přenosu mezi lidmi tedy stačilo jen to, aby nakažený v blízkosti někoho dalšího zakašlal. V poslední fázi přecházelo onemocnění v septický mor, který postihoval krevní oběh a mohl vyústit až v selhání vnitřních orgánů. U plicní formy nemoci přitom člověk bez nasazení léčby zemřel do 3 dnů, osoby stižené dýmějovým morem pak většinou do jednoho týdne.
Mor se šířil podél obchodních cest
Vědci zjistili, že v šíření moru hrály do značné míry roli obchodní cesty a jejich vzdálenost od měst. Čím blíž městu vedly, tím se v něm zvyšovala pravděpodobnost rozpoutání morové epidemie. V takovém případě propukala mezi lidmi panika, k čemuž přispívalo i uzavíraní měst z důvodu extrémně rychlého šíření nemoci. Kvůli vysoké úmrtnosti se mrtvá těla často pohřbívala do narychlo vykopaných hromadných hrobů.
Obavy z moru prohluboval fakt, že nikdo netušil, kde se tato choroba vzala. Na tuto otázku přinesl odpověď až lékař Alexandre Yersin v 19. století. Ten přišel s tím, že jeho přenos má na svědomí bakterie Yersinia pestis. Na člověka ji přenášely blechy, ačkoli se celou dobu mělo za to, že jejím původcem jsou krysy.
Morem se lidé mohou nakazit i v současnosti, nejvíce případů se přitom nalézá v Africe. Díky antibiotikům však již nemá tak katastrofální následky. O moru jakožto jedné z nejsmrtelnějších nemocí lidstva už se, doufejme, bude mluvit pouze ve vztahu k minulosti.
Zdroje: zdravotnickydenik.cz, nationalgeographic.cz, szu.gov.cz