Devadesátá léta byla obdobím uvolněnější atmosféry a experimentování a mnoho hospod a barů šlo naproti potřebám mladé generace. Některé se inspirovali v zahraničí, jiné vymýšleli vlastní nápoje, aby své zákazníky pobavili i potěšili. Díky tomu se v té době v podnicích pilo mnoho originálních drinků. Na některé z nich můžete ještě dnes v hospodách narazit, jiné už jsou zachovány prakticky jen v našich vzpomínkách.
Nemuseli jste být zrovna hospodští povaleči, abyste znali názvy unikátních devadesátkových nápojů. Mnoho z nich bylo tak proslulých, že i zarytí abstinenti pomalu věděli, z čeho se skládají. Některé však nebyly lákavé ani názvem ani svým vzhledem. Zato jejich chuť pak často překvapila nejednoho skeptika.
Semafor
Prvním legendárním drinkem devadesátých let, který nesměl chybět na žádném večírku, byl semafor. Jednalo se o nápoj, který získal svůj název díky svým barvám a jejich pořadí, které připomínalo právě semafor. Skládal se většinou ze tří likérů, přičemž červenou barvu dodávala griotka, žlutou vaječný likér a zelenou peprmintový likér.
V devadesátkách lidé rádi experimentovali a zkoušeli věci, které se vymykaly normálu. Semafor byl extravagantní nápoj a i skutečnost, že obsahoval hned tři druhy alkoholu, byla pro mnohé odvážlivce lákadlem. Barmani se zároveň předváděli, kdo udělá nejprecizněji vypadající drink, co se týká poměru barev.
Výhodou semaforu bylo navíc, že pro jeho přípravu vlastně nebylo potřeba žádných drahých surovin. Griotka, vaječňák i peprmintka byly poměrně levné likéry a mnozí se je dokázali vyrobit i doma. Dnes už ho v nabídce barů nejspíše nenajdete, ale pokud byste jej chtěli namíchat, určitě by vám většina barmanů vyšla vstříc.
Ukázka diskotéky z roku 1993 (Cheb):
Zdroj: YouTube.com
Ukázka baru z roku 1989:
Zdroj: YouTube.com