V dobách socialismu byla branná výchova nedílnou součástí československého školství. Děti se v rámci ní učily mimo jiné praktickým dovednostem, které je měly připravit na krizové situace. Tento předmět tehdy prostupoval všemi stupni vzdělávacího systému, od mateřských škol až po univerzity.
Branná výchova v Československu má dlouhou historii, která sahá až do meziválečného období. V roce 1937 byl přijat zákon o branné výchově, který však byl přerušen vznikem protektorátu Čechy a Morava. Po druhé světové válce se branná výchova opět dostala do školních osnov, ale její podoba se výrazně změnila po únoru 1948, kdy komunisté převzali moc.
V roce 1951 byl přijat nový zákon o branné výchově, který zavedl povinnou brannou přípravu pro všechny občany od zahájení školní docházky do 30 let. Výcvik v protiletecké ochraně měl trvat až do 50 let. V 70. letech 20. století pak byla branná výchova zavedena do všech stupňů školního systému.
Na základních školách se zaměřovala na základy první pomoci, orientaci v terénu a ochranu před nebezpečnými látkami. Na středních školách a vysokých školách se výuka rozšířila o teoretické předměty zaměřené na obranu socialistického státu. Branná výchova se stala samostatným předmětem, který měl svou vlastní hodinovou dotaci a byl hodnocen známkou.
Výuka branné výchovy byla silně ideologicky zaměřena. Cílem bylo nejen připravit žáky na obranu vlasti, ale také je ideově formovat v duchu socialistických hodnot. Součástí výuky byly však i praktické nácviky. Žáci se učili používat plynové masky, přetahovat igelitové pytlíky přes oblečení jako ochranu před chemickými útoky a nacvičovali evakuaci při jaderných hrozbách.
Po sametové revoluci v roce 1989 ale došlo k zásadní změně. Zákon o branné výchově byl zrušen a tento předmět byl postupně vyřazen ze školních osnov. Ideologická část výuky byla přitom nahrazena občanskou naukou, která se soustředí na demokratické hodnoty, práva a povinnosti občana a fungování státu.
Zdroje: pokos.mo.gov.cz, tohlejsmeprozili.cz, karolinum.cz