Cestování se tehdy oproti současnosti v mnohém lišilo. Lidé mohli vycestovat pouze do určitých zemí a leckdy tomu předcházelo složité papírování. Potíže mohly nastat ještě na hranicích, pak už ale vaší vytoužené dovolené nic nebránilo. Dosud má spousta rodin na místa, kde trávili rok co rok společný čas, nezapomenutelné zážitky a rádi se sem i po letech vrací.
Bulharsko
Bulharsko patřilo mezi oblíbené dovolenkové destinace, kam v létě pravidelně vyráželo mnoho rodin. Kupříkladu v létě 1970 tam z Československa zavítalo na čtvrt milionů našinců. Obvykle se sem lidé dopravovali vlaky vybavenými lůžkovými a jídelními vozy. Dobrodružství tedy začínalo už samotnou cestou, kde mnozí navázali nová přátelství. Méně pozitivním zážitkem bylo, pokud jste o zastávkách u vlaku zahlédli žebrající děti.
Na tom, jestli se jednalo o Zlaté Písky, Albenu, Slunečné pobřeží nebo Primorsko, lidem moc nesešlo, Bulharsko je přitahovalo zejména mořem a pláží a ty našli ve všech zmíněných oblastech. Navíc bylo cenově dostupné. Mimo hotelových resortů se Češi často uchylovali do kempů, spousta z nich koneckonců náležela československým podnikům.
Kromě toho pro ně Bulharsko znamenalo setkání s jinou kulturou, ale třeba také poznání balkánské kuchyně, která se od té české dost lišila. Kdo se místních specialit nenabažil dostatečně o dovolené, sem tam je zařadil do svého jídelníčku i po svém návratu. Vedle sekané nebo bramboráku se tak mohlo nově objevit čevapčiči nebo džuveč.
V některých bulharských zařízeních byl dokonce zaměstnán československý personál, který našincům navozoval pocit domova a pomáhal jim překlenout jazykovou bariéru. Jako suvenýr z cest pak dovolenkáři svým blízkým většinou vezli bulharský růžový olej, obrázky z mušliček nebo brandy Slnčev brjag či Pliska.
Cestování za komunismu:
Zdroj: YouTube.com