Betlémské světlo k nám poprvé dorazilo v roce 1989. Každým rokem ho do všech koutů naší země rozvážejí vlaky skauti, případně další dobrovolníci. Lidé za ním vyrážejí na nádraží, do knihoven nebo kostelů. Věčné světlo má lidem přinášet mír, naději a pokoj v duši.
Betlémské světlo se váže k legendě, kdy se italský voják vracel do Svaté země z křížové výpravy. Ten si předsevzal v případě svého přežití onoho tažení donést domů plamínek ohně z betlémské baziliky. To se mu přes všechny peripetie a rozmary počasí nakonec podařilo. Nápad na Betlémské světlo ve formě, jak ho známe dnes, se přitom zrodil v Rakousku.
Prvně do Rakouska doputovalo letadlem z Betléma v roce 1986, konkrétně do Lince, kde se tehdy konala charitativní sbírka na pomoc postiženým dětem. Hořící svíčku sem z jeskyně v Betlémě, kde se měl narodit Ježíš Kristus a která je začleněná do chrámu Narození Páně, doneslo jedno z postižených dětí.
Myšlenka světla jakožto symbolu pomoci a míru nadchla vůdce skautů Herberta Grünwalda. Ten přes veškeré vyvstalé potíže docílil svého úmyslu, aby věčné světlo z Betléma donesl skaut, kterému dělal společnost malý televizní štáb. Od roku 1988 se tak děje každý rok. Betlémské světlo má kromě morálních hodnot propojovat a budit naději.
Reportáž o Betlémském světle:
Zdroj: YouTube.com
O roznos Betlémského světla se v Česku od svého počátku starají skauti
K nám ho poprvé dopravil spolu s rakouskými skauty oddíl bratří Revilliodových, který patřil k Českému a slovenskému exilovému skautingu, den před Štědrým dnem v roce 1989. K jeho přenosu skautům sloužily speciální lampičky, petrolejky a skleněné nádobky. Tato akce umožňovala, a dosud umožňuje, setkání různých generací a sdílení společných hodnot.
V českých městech a vsích rozdávání světla předcházelo jeho slavnostní přivítání, načež ho z rukou představitelů dané obce nebo duchovních přebírali občané. Betlémské světlo se následně objevovalo při různých akcích nebo vánočních průvodech. U nás se výprava za Betlémským světlem pojímala převážně jako rodinná událost, kdy děti spolu se svými rodiči či prarodiči přicházeli na předem určená místa, aby si odtud plamínek věčného světla odnesli do svých domovů.
Děti od něj zapálenou svíčku střežily jako oko v hlavě a opatrně s ní mířily domů. Každou chvilku se u toho přesvědčovaly, že jim plamínek skutečně nezhasl. Doma ho maminky nebo babičky obvykle umístily na stůl nebo třeba před betlém. Při štědrovečerní večeři se pak většinou vyjímalo uprostřed stolu a v jeho svitu probíhala hostina a posléze celý večer.
V této kouzelné adventní době si i dospělí lidé dovolí věřit na zázraky a věčné světlo symbolizující naději, lásku, přátelství a mír je toho krásnou připomínkou. Každým rokem se pro něj vydávají tisíce lidí, aby jím prosvítili své domovy. Někteří si jím připomínají narození Ježíše Krista, jiní pozorují jeho jasné světlo s vírou v lepší zítřky.
Zdroje: temata.rozhlas.cz, plzenoviny.cz, abicko.cz, betlemskesvetlo.cz