Příhody o vychytralém zajíci a věčném smolaři vlkovi hltaly u televizních obrazovek desítky malých diváků. Všechny epizody přitom spojuje jeden ústřední motiv, a to neutuchající pokusy vlka lapit zajíce a sníst ho. Ty ale nakonec vždy ztroskotají. Zápletkou tak Jen počkej, zajíci připomíná další oblíbený dětský seriál, kterým je Tom a Jerry.
U nás se tento pořad vysílal jako večerníček, původně ovšem vznikl v Moskvě. Jeho režie se chopil Vjačeslav Michajlovič Koťjonočkin, který mimo jiné působil coby animátor. Spolu s dalšími se na seriálu podílel také Felix Kandel, který však kvůli perzekuci používal pseudonym Felix Kamov. Většinu dílů natočili v 70. a 80. letech, poslední dva ale vznikly až po Koťjonočkinově smrti. Ujal se jich jeho syn Alexej.
Seriál dohromady čítá 20 dílů. Jeden díl se připravoval zhruba 9 měsíců, přičemž první z nich mohli diváci zhlédnout už roku 1969 s tím, že jeho děj se odehrával na pláži. S každou epizodou se přitom prostředí, ve kterém se hlavní postavy setkávají, mění. Jednou honička tohoto populárního dua probíhá v muzeu, jindy v zimním středisku.
Jen počkej, zajíci zároveň doplňuje chytlavá znělka. Tato skladba má kořeny v Maďarsku, její název zní Vizisi (v překladu Vodní lyže) a vytvořil ji Tamás Deák. O animaci seriálu se pak postaral výtvarník Svetozar Rusakov. Toho měl údajně ke zpodobnění vlka inspirovat muž, který Rusakova předběhl ve frontě na lístky do kina.
Jen počkej, zajíci si bez ikonické dvojice zajíce a vlka umíme sotva představit, pravdou ovšem zůstává, že scenáristé při jeho přípravě uvažovali i o jiných zvířatech, například o lišce a myši. Liška se nicméně v jednom díle skutečně objevuje, ale ve vedlejší roli. Představuje zde ruskou zpěvačku Allu Pugačovovou.
Znělka Jen počkej, zajíci:
Zdroj: YouTube.com
Jen počkej, zajíci mohli ti nejmenší sledovat víc jak ve 100 zemích. O popularitě seriálu mimoto svědčí, že roku 1988 se v SSSR tyto známé postavičky dostaly na poštovní známky, dále se vyskytly v různých reklamách nebo se jimi nechaly inspirovat elektronické hry. V jedné z nich vystupuje hráč v roli vlka a za úkol má chytat vajíčka. U nás byla tehdy tato hra také dostupná, takže jste si ji mohli klidně „zapařit“ i vy.
Dodnes má tato pohádka čím děti zaujmout. Pokud byste jim ji nyní pustili, možná oproti původní verzi zaznamenáte nepatrný rozdíl – na kouřícího vlka už zde totiž nenarazíte. Kouření spolu se zvonovými kalhotami a jeho houpavou chůzí přitom k darebnému vlkovi neodmyslitelně patřily a dotvářely jeho osobnost. S tím už je však konec, v Rusku a státech EU tento zlozvyk musel z obrazovek zmizet, ačkoli se ho dopouštěla záporná postava.
Zdroje: irozhlas.cz, kritiky.cz, csfd.cz