Také jste jako malí nedočkavě vyčkávali, až konečně odbije sedmá hodina a na obrazovkách se objeví postavička kloučka s papírovou čepicí na hlavě? To bylo znamením, že za chvilku začne některá z pohádek. Ať už šlo o maxipsa Fíka, Krkonošskou pohádku, nebo třeba Rákosníčka, jedno měly společné – poutavý příběh, nezapomenutelnou znělku a kouzelnou atmosféru.
Krkonošská pohádka
Stačilo zaslechnout prvních pár tónů znělky, abyste poznali, že v televizi právě začíná Krkonošská pohádka. Příběhy o ničemném Trautenberkovi, jeho poddaných Anči, Kubovi a hajném a samozřejmě mocném Krakonošovi v dětství s napětím sledoval snad každý. Výjimečné na ní bylo už to, že šlo o jeden z mála hraných večerníčků.
Postava Krakonoše byla vytvořena na základě lidových pověstí o pánovi hor. Ztvárnil ji František Peterka, zapřisáhlý nekuřák, který si neustálé bafání z dýmky proto moc neužíval. Nesmazatelnou stopu zde dále zanechal Ilja Prachař v roli Trautenberka, který s ní pak byl neodmyslitelně spjat. Z toho ovšem nebyl dvakrát nadšen, naopak si přál být vnímán i ve světle svých dalších rolí. V souvislosti s ním ještě zmiňme, že loutku sojky měla na starosti jeho manželka. V příbězích se ale jinak vyskytovala skutečná zvířata, zahlédnout jste mohli kočky, kůzlata nebo pstruhy.
Natáčení se kvůli vytíženosti herců obvykle konalo až v pozdně večerních hodinách. Prvních sedm epizod se promítalo už v roce 1974, následujících šest v roce 1980 a závěrečných sedm epizod o 4 roky později. Tehdy se přitom jednalo o nejdražší barevný film. A co se týče Trautenberka, rod Trauttenbergů na našem území skutečně působil a mimo jiné mu patřily některé statky právě i v Podkrkonoší.
Jak se natáčeli Krkonošské pohádky:
Zdroj: YouTube.com