Když ve třiatřiceti letech odjížděla Kateřina Neumannová, v té době již maminka malé Lucinky, do Turína (2006), věděla, že to bude její poslední olympiáda. Poslední šance splnit si sen, za který bojovala celý život – získat tu nejcennější medaili světa. Pojďte si s námi tento neuvěřitelný a zlatý příběh prožít ještě jednou.
Na start závodu na 30 kilometrů volně se ten den postavila mezi absolutní světovou elitu. Od prvních kilometrů bylo jasné, že to nebude nic jednoduchého. Tempo bylo absolutně vražedné, tratí vládly severské závodnice. V posledních kilometrech zbyly čtyři – Ruska Julie Čepalovová, Polka Justyna Kowalczyková, Norka Kristin Størmer Steiraová a naše Kateřina Neumannová.
ZÁZNAM: Celý zlatý finiš Kateřiny Neumannové z Turína 2006
Zdroj: YouTube.com
V posledním stoupání nasadila Kowalczyková, Steiraová začala odpadat a Neumannová se zuby nehty stále držela. Každý záběr holí, každý krok vpřed byl zápasem s vlastním tělem. A přesto – někde hluboko v sobě našla sílu, o které dosud netušila, že ji má.
V dramatickém finiši se prořítila kolem Čepalovové i Kowalczykové. Stadion v Turíně burácel, komentátoři křičeli, diváci plakali. Kateřina projela cílem jako olympijská vítězka.
V cíli pak padla vyčerpáním k zemi, ale na její tváři byl úsměv – ten nejupřímnější, jaký kdy kdo viděl. Slzy štěstí, úleva, radost. Možná i přítomnost malé Lucie tehdy dodal odvahu Kateřině běžet přes limity vlastního těla