Našel by se jen málokdo, kdo by neznal Pac-Mana. Ten právem patří mezi nejúspěšnější arkádové hry všech dob. Hráč zde hraje za žluté kolečko pohlcující tečky na herním poli. Klíčem k úspěchu této hry bylo jednoduché ovládání, jasný cíl, propracované herní vzorce chování duchů a líbivý design. Na věku nebo zkušenostech hráče nezáleželo, hlavní byla chuť si zahrát.
Tuto hru se žlutou postavičkou v čele vyvinula japonská společnost Namco, která ji v Tokiu představila už 22. května roku 1980. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Za její popularitou stálo to, že představovala úplně nový typ hry. Do té doby existovaly pouze hry na způsob Pongu nebo střílečky.
Tvůrcem této herní legendy je Tóru Iwatani. Ten si usmyslel vytvořit hru, v níž by se nedával prostor násilí a která by tak mohla vyhovovat i ženám. Proslýchá se, že tvar Pac-Mana přitom vznikl na základě asociace s pizzou, která jeden dílek postrádala. Ve skutečnosti ovšem Iwatanimu za inspiraci posloužil spíše japonský znak pro pusu (Kuchi), který jen nechal zaoblit.
Z japonského citoslovce paku paku (zvuk pro žvýkání) bylo následně odvozeno jméno hry Pakkuman. Její původní anglický název zněl Puck-Man, ovšem kvůli podobně znějícímu anglickému vulgarismu se název hry raději upravil na Pac-Man. V Americe se stal okamžitě hitem a mladí na něj leckdy čekali v dlouhých frontách, aby si tuhle novinku mohli vyzkoušet. Hra následně vyšla i na herní konzoli. O Pac-Manovi kromě toho vyšel animovaný seriál a postavička s jeho podobiznou se začala prodávat na všem možném.
Evoluce hry Pac-Man:
Zdroj: YouTube.com
Věčně hladového hrdinu ve hře nahání čtveřice duchů
Principem hry je sníst prostřednictvím Pac-Mana všechny tečky na herním poli a zároveň se nenechat chytit duchem. Ti se tu celkově vyskytují čtyři, přičemž každý z nich je jinak zbarven – červeně (Blinky), růžově (Pinky), azurově (Inky) a oranžově (Clyde). Ani Pac-Man ale není vůči nim zcela bezbranný. Stačí sníst některou z větších teček a rázem se obrací role, kdy může pro změnu Pac-Man honit duchy. Za snězení ducha získává hráč extra body navíc.
Duchové se od sebe neliší jen barvou, ale také rychlostí a charakterem. Ten se projevuje zejména v tom, jakým způsobem se snaží Pac-Mana chytit. Zatímco červený ho neustále pronásleduje, růžový se mu pokouší nadběhnout, přičemž světle modrý je schopen svůj pohyb uzpůsobit podle červeného a považuje se za nejvíce nevyzpytatelného. Chování oranžového se pak odvíjí od vzdálenosti Pac-Mana.
Tak propracovaný herní systém neměl v té době obdoby. Hra byla napínavá, lidi bavila a baví je dosud. Přestože jiné fenomény tehdejší doby postupně ustoupily do pozadí, až zanikly, Pac-Mana se to netýká. Toho si můžete zahrát podle libosti i v současnosti, a třeba nakonec dosáhnete pověstné 256. úrovně.
Zahrajte si PacMana přímo zde:
Zdroje: cs.wikipedia.org, kraken.pedf.cuni.cz, metro.cz