Obědy ve školních jídelnách neměly dříve příliš dobrou pověst. I když se mezi nimi našla jídla, na kterých si žáci pochutnali, často se vařily pokrmy, jež nelahodily ani jazyku ani oku. Mnoho z nás nemůže některé z nich pozřít dodnes. Menu se však na školách od dob minulého režimu poměrně změnilo. Pojďme se podívat, jaká jídla vládla školním jídelnám před revolucí.
Mnohé pokrmy, jež se dříve podávaly žákům ve škole na oběd, mají nálepku blafu nebo šlichty poměrně neprávem. Ačkoliv ve školní jídelně nemusely být dobré, neznamená to, že se nedají připravit tak, aby si na nich pošmákl nejeden mlsný jazýček. Výsledná chuť samozřejmě vždy záleží na tom, jak se jídlo uvaří. Když se ale šetří a vaří ve velkém, často to bývá na úkor kvality.
Univerzální hnědá omáčka
Univerzální hnědá omáčka neboli zkráceně UHO nesměla ve školních jídelnách chybět. Většina Husákových dětí jí zná v kombinaci s rýží a plátkem vepřového či hovězího masa, ale vzhledem k její univerzálnosti jí bylo možné podávat i s houskovým knedlíkem, bramborovou kaší nebo třeba těstovinami. Některé děti ji nesnášely, ale našli se i jedinci, kteří ji s chutí dojídali po svých spolužácích.
Tradičně se UHO připravuje z vývaru z hovězích nebo telecích kostí, velkého množství cibule, soli, pepře a mouky na zahuštění. Kromě toho, že se podává samotná s výše uvedenými přílohami a masem, tvoří také základ pro celou řadu dalších omáček, jako je například znojemská.
S univerzální hnědou omáčkou se ale můžeme setkat i v zahraničí. Obdobou české UHO je například britská omáčka s názvem gravy. Jedná se o vývarem nastavenou a moukou zahuštěnou šťávu, kterou pustilo upečené maso. Ve Francii mají zase tzv. Sauce au jus de viande, což je v podstatě UHO ochucené červeným vínem.
Může vás zajímat: Retro pořad České televize – Základní škola:
Zdroj: YouTube.com
Čočka na kyselo
Přiznejte se. Komu z vás ve školní jídelně chutnala čočka na kyselo? Tento u dětí ne příliš oblíbený pokrm patřil k těm vůbec nejčastějším, které kuchařky pomocí hluboké naběračky s výrazným plesknutím servírovaly na talíř. To nejlepší na tomto jídle přitom bylo vařené vajíčko, a když byl lepší den, dostaly děti k čočce i uzené s kyselou okurkou.
Jedním z hlavních důvodů proč se tento oběd tak často ve školních jídelnách podával, byla jeho cenová dostupnost a nenáročnost na přípravu. A nakonec, z čočky, která se nerozdala jeden den na obědech jako hlavní chod, se druhý den mohla uvařit čočková polévka. Ta však měla u dětí podobnou pověst právě jako čočka na kyselo.
Dukátové buchtičky
Abychom ale nezůstali jen u méně oblíbených pokrmů, bezesporu jedním z těch nejpopulárnějších byly buchtičky se šodó. Ačkoliv nazývat pudinkovou omáčku, která se podávala za totáče v jídelnách, jako šodó, bylo vždy poněkud odvážné. Nic to ovšem nemění na tom, že toto jídlo bylo ve své době pro děti hotovou delikatesou, na kterou se žáci až na výjimky těšili.
Název šodó pochází z francouzského chaud, což znamená horký nebo teplý. Na rozdíl od řídkého pudinkového krému, který se k buchtičkám podával dříve v jídelnách, se jedná o pěnový krém, jehož hlavními ingrediencemi jsou žloutky, víno, cukr a vanilka. Žádný pudinkový prášek nebo škrob originální šodó vůbec neobsahuje.
Uvařit pravé šodó je kumšt. Možná právě proto jej ve Francii v dřívějších dobách musely nevěsty připravit svému nastávajícímu, aby dokázaly, že jsou dobré kuchařky. Při přípravě této sladké omáčky je nezbytné zejména dbát na dodržení správné intenzity vaření, aby nedošlo ke sražení žloutků. Důležité je také zvolit dobré bílé či růžové víno nebo případně sekt.
Retro archvi 069 – Škola hrou (1957+):
Zdroj: YouTube.com
Nudle s mákem
U sladkých obědů ještě chvíli zůstaneme. Dalším, který je třeba zmínit v souvislosti se školními jídelnami, jsou nudle s mákem. Tento pokrm rozděloval strávníky na dva tábory. Jeden ho zbožňoval, druhý nesnášel. Opět se jednalo o levné jídlo, které ale snad díky tomu, že bylo sladké, patřilo u dětí k těm oblíbenějším.
Kromě nudlí se připravovaly také šišky nebo šulánky s mákem. Nudle však byly školní klasikou. Někteří lidé dnes s nostalgií vzpomínají na svá školní léta, jak přemlouvali kuchařky, aby jim pokrm zasypaly dvojitou dávkou cukru. Někdy to prošlo, ale často byly dámy na druhé straně výdejního pultu neúprosné.
Mléková polévka
Pokud by existovala soutěž o nejhorší, respektive dětmi nejvíce nesnášené školní jídlo, pak by to nejspíše s velkým náskokem vyhrála mléková polévka. Tento postrach školních jídelen vznikl díky přebytku mléka, které bylo v době socialismu na rozdíl od masa snadno dostupnou surovinou.
Mnozí žáci už při pohledu na hluboký talíř s bílou tekutinou ztráceli chuť k jídlu. Obvykle šlo v podstatě o teplé mléko zahuštěné hrubou moukou, do kterého se přidávaly brambory. Problém byl v tom, že chuť působila mdle a nevýrazně a ani konzistence nebyla moc lákavá. Není proto divu, že si vysloužila pověst jednoho z nejméně oblíbených jídel, které děti jedly jen proto, že musely.
Přitom v domácím prostředí se podobné polévky vařily i dříve a ne každý je jedl s odporem. Pokud byly správně připravené, dokázaly příjemně zasytit a zahřát. Ve školní jídelně se ale z původně prostého a výživného pokrmu stala noční můra, na kterou i dnes mnoho z nás vzpomíná s nechutí.
Zdroje: prazskyden.cz, poznatsvet.cz, styl.instory.cz