Obědy ve školních jídelnách neměly dříve příliš dobrou pověst. I když se mezi nimi našla jídla, na kterých si žáci pochutnali, často se vařily pokrmy, jež nelahodily ani jazyku ani oku. Mnoho z nás nemůže některé z nich pozřít dodnes. Menu se však na školách od dob minulého režimu poměrně změnilo. Pojďme se podívat, jaká jídla vládla školním jídelnám před revolucí.
Mnohé pokrmy, jež se dříve podávaly žákům ve škole na oběd, mají nálepku blafu nebo šlichty poměrně neprávem. Ačkoliv ve školní jídelně nemusely být dobré, neznamená to, že se nedají připravit tak, aby si na nich pošmákl nejeden mlsný jazýček. Výsledná chuť samozřejmě vždy záleží na tom, jak se jídlo uvaří. Když se ale šetří a vaří ve velkém, často to bývá na úkor kvality.
Dukátové buchtičky
Abychom ale nezůstali jen u méně oblíbených pokrmů, bezesporu jedním z těch nejpopulárnějších byly buchtičky se šodó. Ačkoliv nazývat pudinkovou omáčku, která se podávala za totáče v jídelnách, jako šodó, bylo vždy poněkud odvážné. Nic to ovšem nemění na tom, že toto jídlo bylo ve své době pro děti hotovou delikatesou, na kterou se žáci až na výjimky těšili.
Název šodó pochází z francouzského chaud, což znamená horký nebo teplý. Na rozdíl od řídkého pudinkového krému, který se k buchtičkám podával dříve v jídelnách, se jedná o pěnový krém, jehož hlavními ingrediencemi jsou žloutky, víno, cukr a vanilka. Žádný pudinkový prášek nebo škrob originální šodó vůbec neobsahuje.
Uvařit pravé šodó je kumšt. Možná právě proto jej ve Francii v dřívějších dobách musely nevěsty připravit svému nastávajícímu, aby dokázaly, že jsou dobré kuchařky. Při přípravě této sladké omáčky je nezbytné zejména dbát na dodržení správné intenzity vaření, aby nedošlo ke sražení žloutků. Důležité je také zvolit dobré bílé či růžové víno nebo případně sekt.
Retro archvi 069 – Škola hrou (1957+):
Zdroj: YouTube.com