Obědy ve školních jídelnách neměly dříve příliš dobrou pověst. I když se mezi nimi našla jídla, na kterých si žáci pochutnali, často se vařily pokrmy, jež nelahodily ani jazyku ani oku. Mnoho z nás nemůže některé z nich pozřít dodnes. Menu se však na školách od dob minulého režimu poměrně změnilo. Pojďme se podívat, jaká jídla vládla školním jídelnám před revolucí.
Mnohé pokrmy, jež se dříve podávaly žákům ve škole na oběd, mají nálepku blafu nebo šlichty poměrně neprávem. Ačkoliv ve školní jídelně nemusely být dobré, neznamená to, že se nedají připravit tak, aby si na nich pošmákl nejeden mlsný jazýček. Výsledná chuť samozřejmě vždy záleží na tom, jak se jídlo uvaří. Když se ale šetří a vaří ve velkém, často to bývá na úkor kvality.
Mléková polévka
Pokud by existovala soutěž o nejhorší, respektive dětmi nejvíce nesnášené školní jídlo, pak by to nejspíše s velkým náskokem vyhrála mléková polévka. Tento postrach školních jídelen vznikl díky přebytku mléka, které bylo v době socialismu na rozdíl od masa snadno dostupnou surovinou.
Mnozí žáci už při pohledu na hluboký talíř s bílou tekutinou ztráceli chuť k jídlu. Obvykle šlo v podstatě o teplé mléko zahuštěné hrubou moukou, do kterého se přidávaly brambory. Problém byl v tom, že chuť působila mdle a nevýrazně a ani konzistence nebyla moc lákavá. Není proto divu, že si vysloužila pověst jednoho z nejméně oblíbených jídel, které děti jedly jen proto, že musely.
Přitom v domácím prostředí se podobné polévky vařily i dříve a ne každý je jedl s odporem. Pokud byly správně připravené, dokázaly příjemně zasytit a zahřát. Ve školní jídelně se ale z původně prostého a výživného pokrmu stala noční můra, na kterou i dnes mnoho z nás vzpomíná s nechutí.