Národní divadlo patří mezi jednu z nejvýznamnějších památek naší vlasti. Na významu mu dodává, že se na jeho financování podílely nejrůznější vrstvy obyvatelstva, od dělníků po šlechtu. Podobu této neorenesanční budovy spolu s procesem výstavby zachycují přiložené skicy a fotografie.
Příběh Národního divadla se začal psát v roce 1845, kdy František Palacký podal žádost o výstavbu českého divadla. Až v roce 1851 ovšem započaly první sbírky na podporu jeho výstavby. Do sbírek se zapojovali lidé z různých vrstev napříč společností. I to činilo tuto výstavbu unikátní záležitostí.
V období Bachova absolutismu se ale přípravy stavby pozastavily a namísto toho se dle návrhu architekta Vojtěcha Ignáce Ullmanna zatím zbudovalo Prozatímní divadlo. To se pro veřejnost otevřelo 18. listopadu 1862. Prostor tu byl až pro 1000 diváků. Všímavý pozorovatel přitom může doposud rozpoznat vnější plášť této stavby ve zvýšené části zadního traktu Národního divadla.
Myšlence na zbudování velkolepější budovy dal podobu architekt Josef Zítek. Ten vytvořil návrh Národního divadla, přičemž jeho základní kámen byl slavnostně položen 16. května 1868. O 13 let později, dne 11. června 1881, se zde při slavnostním otevření konalo první představení. Po 11 dalších představeních se ovšem kvůli dokončovacím pracím divadlo uzavřelo.
Nikdo nemohl tušit, že během nich dne 12. srpna 1881 vypukne požár, který zničí hlediště i jeviště a měděnou kupoli divadla. Ještě větším překvapením však byla reakce veřejnosti na tuto tragickou událost. Jen za 47 dní se ve sbírkách vybral milion zlatých. Rekonstrukčních prací se chopil Josef Schulz, žák architekta Zítka, který budovu rozšířil o nájemný dům dr. Poláka. U příležitosti znovuotevření Národního divadla dne 18. listopadu 1883 se pak hrála Smetanova Libuše.
Na výzdobě Národního divadla se podíleli přední umělci
Technickou dokonalost budovy demonstrovalo elektrické osvětlení či ocelová konstrukce jeviště. V prostorách divadla se navíc nacházejí vrcholná díla českých autorů 19. století. Zmíníme jen některé z nich. Strop osmi alegoriemi umění vyzdobil František Ženíšek, oponu namaloval Vojtěch Hynais, lunetové obrazy na téma Vlast zhotovil Mikoláš Aleš a sochy Zpěvohry, Činohry či Hudby dodal sochař Josef Václav Myslbek.
Z exteriéru budí pozornost zejména lodžie s korintskými sloupy nad hlavním vstupem, na níž se tyčí sochy od Bohuslava Schnircha. Na schodišťových pylonech najdeme koňská trojspřeží s bohyní Vítězství. Původní vytvořil také Schnirch, po požáru se jich však ujali jeho žáci, a to František Rous, Emanuel Halman a Ladislav Šaloun. Zaujmou dozajista i sochy Lumíra a Záboje od Antonína Wagnera umístěné v nikách na bocích průčelí ND.
O výstavbě Národního divadla:
Zdroj: YouTube.com
Zbývá dodat, že v roce 1977 ještě následovala generální rekonstrukce ND vedená architektem Zdeňkem Vávrou. Spočívala v dílčích úpravách postranních prostor. Kromě toho se umělecká výzdoba rozšířila o soudobé výtvarníky, mimo jiné o bustu od Marty Jiráskové nebo obrazy od Karla Součka či Stanislava Ježka. Přestavba se stihla dokončit ke 100. výročí otevření Národního divadla.
Zdroje: narodni-divadlo.cz, prague.eu, pamatkovykatalog.cz