Spartakiáda patřila mezi nejvýraznější události československé tělovýchovy 20. století. Na strahovském stadionu se při ní setkávaly stovky tisíc cvičenců, diváků i funkcionářů. Přestože byla pevně svázána s propagandou komunistického státu, pro mnoho lidí představovala nezapomenutelný osobní zážitek.
Spartakiáda byla masové cvičení konané v Československu pravidelně mezi lety 1955 až 1985. Odehrávala se v Praze na strahovském stadionu a představovala státem kontrolovanou náhradu legendárních všesokolských sletů, které po nástupu komunistického režimu nebyly povoleny.
Spartakiáda vznikla částečně z lásky k pohybu a částečně ze snahy navázat na sokolskou tradici. Jejím hlavním účelem bylo však propagovat ideál kolektivního těla národa pod vedením komunistické strany. Cvičenci přitom měli symbolizovat jednotu, disciplínu a oddanost socialistickému zřízení. Záběry z televizních přenosů často ukazovaly dokonale sladěné formace tisíců lidí, které měly v divácích vyvolat pocit síly a řádu. V očích režimu byla spartakiáda velkolepou ukázkou toho, jak lze lidské tělo zapojit do služby ideologie.
Jak se dělá spartakiáda?
Zdroj: YouTube.com
Strahov pod záplavou cvičenců
Na Strahově se během jediné spartakiády vystřídaly desítky tisíc cvičenců různého věku, od dětí přes vojáky až po seniory. Jen samotné nácviky začínaly rok až dva předem v sokolovnách, tělocvičnách, školách, parcích a na stadionech po celé republice. Instruktoři často vedli desítky hodin tréninku týdně. Doprava účastníků do Prahy, jejich ubytování ve školních tělocvičnách či internátech a rozpis vystoupení vyžadovaly obrovský organizační aparát.
Samotný strahovský stadion byl pro spartakiády jako stvořený. Jeho plocha o rozloze více než 60 tisíc metrů čtverečních umožňovala cvičit až 30 tisícům lidí současně. K tomu se přidávaly desetitisíce diváků na tribunách. Mnozí účastníci dodnes vyprávějí o nezapomenutelném okamžiku, kdy poprvé vkročili na strahovskou plochu a pohled na moře lidí je doslova ohromil.
Přestože mnozí cvičenci na spartakiádu vzpomínají s hrdostí a nostalgií, je třeba přiznat, že účast nebyla vždy úplně svobodným rozhodnutím. Školy, podniky i armáda byly pod tlakem, aby dodaly dostatek cvičenců. Někteří se účastnili s nadšením, jiní jen proto, že to byla očekávaná součást kolektivního života.
Poslední oficiální Československá spartakiáda se konala v roce 1985. Pokus o její obnovení po sametové revoluci v roce 1990 už neoslovil dostatek lidí. Tehdejší atmosféra se změnila a společnost si začala uvědomovat politický podtext akce a nové hodnoty směřovaly jinam. Spartakiáda tak skončila jako období, které bylo těsně spjaté s dobou, kdy byl kolektiv upřednostňován před jedincem.
Zdroje: plus.rozhlas.cz, ct24.ceskatelevize.cz, brnensky.denik.cz, seznamzpravy.cz