Telefonní budky měly ve své době nezastupitelnou roli. Pro většinu obyvatelstva představovaly jedinou možnost, jak se spojit se svými blízkými. Z Česka se vytratily v roce 2021, předtím přitom bývaly prakticky na každém rohu. Patřili jsme totiž k zemím s nejhustší sítí telefonních automatů v Evropě. Po 110 letech tak z našeho území vymizel výrazný městský prvek.
První telefonní budky se začaly v ulicích objevovat krátce po vynálezu telefonu. Nejdříve byly k dispozici v Americe, do Evropy se dostaly až o pár let později. První evropskou namontovali v roce 1881 na Postupimském náměstí v Berlíně. S mincemi byste zde nicméně nepochodili. Abyste si z nich člověk mohl zavolat, musel si zakoupit papírový kupon. S nápadem na telefonování po vhození mincí přišel až roku 1889 Američan William Gray z Hartfordu.
K nám telefonní budky doputovaly až o tři desetiletí později, nacházely se v Praze na Václavském či Staroměstském náměstí nebo Malé Straně. Opravdový zájem o ně ovšem propukl v 60. letech a nepolevoval ani v 70. a 80. letech minulého století. Počet pouličních automatů postupně rostl, přičemž vrcholu dosáhl v roce 2001, kdy se jich v Česku nacházelo přes 30 000 kusů.
Původně tyto budky sestávaly ze dřeva. Postupem času se přidávaly skleněné, kovové a plastové prvky. Proměnou procházel také jejich objem a tvar. Telefonní budky u nás přitom provozovala státní společnost Český Telecom. Lidé si do nich obvykle chodili zatelefonovat, ale kromě toho zde mohli hovory i přijímat, a to na účet volaného. Každá budka totiž byla opatřena svým vlastním telefonním číslem.
Reportáž o stavu telefonních budek v Kralupech nad Vltavou:
Zdroj: YouTube.com
Vybité telefonní karty se stávaly vyhledávaným sběratelským kouskem
K telefonátu jste potřebovali jen několik drobných, po revoluci jste si vystačili s předplacenou telefonní kartou. Ta se dala nabít na 150, 200 či 300 Kč. Novější pouliční automaty v sobě měly dokonce zabudovaný displej uzpůsobený k zasílání SMS zpráv. Ti, kdo byli vyzbrojení trpělivostí, mohli z budek odesílat i e-maily.
Zmíněné telefonní karty se vydávaly v mnoha provedeních. Zakoupit jste si je mohli v různých barvách a s všelijakými grafickými motivy. Mnohým proto po vybití posloužily jako netradiční sběratelský předmět. S rozmachem pevných linek a posléze bezdrátové komunikace ovšem začaly telefonní budky postupně ubývat.
Navíc se stávaly častým terčem vandalů nebo je využívaly děti k vyvedení legrácek či pochybné osoby k anonymním hovorům, kupříkladu za účelem obstarat si drogy. Prostředí budky podle toho pak vypadalo. Narazit jste v nich mohli na použité injekční stříkačky, o které se mohl kdokoli zranit.
Většina z nich se proto zlikvidovala, některé lidé přetvořili na knihobudky. Ty představují poslední vzpomínku na dobu, kdy spojit se se svými bližními nebylo samozřejmostí a vyžadovalo to od člověka více než jen zvednout ze stolu chytrý telefon.
Zdroje: cesky.radio.cz, praha.camp, mobilmania.zive.cz, radiozurnal.rozhlas.cz