Vladimír Menšík se do paměti diváků zapsal jako herec, konferenciér a především bavič. Kromě filmů si v souvislosti s ním lidé nejspíše vybaví televizní estrády vysílané o silvestru, kdy jeho historky nechaly chladným jen málokoho. Pokud totiž měl pro něco opravdu nadání, pak to bylo vyprávět a bavit lidi.
Na svět přišel 9. října 1929 v jihomoravských Ivančicích. V Brně následně vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění. Talent přitom neměl jen na herectví, ale také na zpěv a uměl hrát i na několik hudebních nástrojů, jako třeba na piano a mandolínu. Ze sportu se závodně věnoval házené. Dvakrát se oženil, přičemž s každou svou ženou měl dvě děti.
Jeho herecká kariéra započala ve Vesnickém divadle. Dále Menšík působil v Divadle D 34 E. F. Buriana nebo Divadle ABC. Z něj ho ale Werich propustil poté, co se nedostavil na představení Těžké Barbory, v níž měl hrát důstojníka. Nakonec se usadil v hereckém souboru filmového studia Barrandov. Ve filmu a televizi vystřídal přes 150 rolí. Prorazit se mu podařilo ve snímku Dědeček automobil od režiséra Alfréda Radoka, kde se ujal role italského mechanika.
Na televizních obrazovkách se objevoval jak v komediích (Světáci, Slasti Otce vlasti) a seriálech (Chalupáři, Byl jednou jeden dům, Létající Čestmír), tak v pohádkách (Tři oříšky pro popelku, Arabela) a mnoha dalších filmech, jako například ve snímku Limonádový Joe, Lásky jedné plavovlásky nebo Jak utopit doktora Mráčka. Menšík vynikal bezprostředností, laskavým humorem a uměním slova, překypoval energií a nikdy mu nechyběla dobrá nálada.
Více o životě Vladimíra Menšíka:
Zdroj: YouTube.com
S lehkostí se chopil jak zábavných, tak vážnějších rolí
Přestože spíše zpodobňoval zábavné role, diváci ho mohli zahlédnout i v několika vážnějších, kterých se ujal se stejnou vervou. Máme na mysli kupříkladu jeho ztvárnění potulného mnicha ve Vláčilově Markétě Lazarové, Jořky Pyřka ve snímku Všichni dobří rodáci nebo otce v Ikarově pádu. Poslední roli si zahrál ve filmu Dobří holubi se vracejí.
Všemu se vždy věnoval naplno, čehož důkazem je, že za den se stihl účastnit hned několika besed. V pozdějších letech mu v natáčení nezabránily ani zdravotní problémy, kvůli nimž ho na place často doprovázela zdravotní sestra. Už od dětství ho trápilo astma, k němuž se posléze přidaly srdeční problémy a onemocnění žaludku. Jeho zdraví neprospívalo ani to, že byl schopen vykouřit až 4 krabičky denně, přičemž ani alkoholu se nevyhýbal.
V roce 1978 udělili Vladimíru Menšíkovi titul Národního umělce. Jeho život předčasně přeťaly následky nemoci o 10 let později, zemřel 29. 5. roku 1988 v 58 letech. Zůstal po něm nespočet rolí, hlášek a historek, které člověku dokázaly okamžitě vykouzlit úsměv na tváři. Jeho památku mohou lidé uctít na Olšanských hřbitovech, kde tento fenomenální herec odpočívá.
Zdroje: dvojka.rozhlas.cz, cs.wikipedia.org, vltava.rozhlas.cz, radioblanik.cz