Dne 6. června roku 1981 mířil osobní vlak linky 416 z Mansi do Saharsy, do cílové destinace ovšem nedorazil. Při přejezdu mostu nad řekou Bagmati totiž vykolejilo sedm z devíti vagonů vlakové soupravy, přičemž tyto vozy se zřítily přímo do rozvodněné řeky pod sebou. Tou dobou v oblasti řádil cyklon spolu se silným deštěm, což značně komplikovalo následnou záchrannou akci.
Z hlediska nehodovosti si celkově vzato vede nejhůře silniční doprava. Nehody na silnicích bývají na denním pořádku. Bezpečnější způsob dopravy tak představuje železniční a letecká doprava. Pokud však dojde k nehodě letadla, šance na přežití při ní bývá o něco nižší než v případě vlaku. V tomto ohledu se železniční doprava jeví jako nejbezpečnější způsob přepravy. O vlaku jedoucím na trase Mansa-Saharsa to však neplatilo.
Havárie se stala při přejezdu mostu nad řekou Bagmati
Psal se 6. červen roku 1981. Cestující se přepravovali osobním vlakem linky 416 na trase z Mansi do Saharsy. Vlaková souprava čítala 9 vozů. V tu dobu se severoindickým Bihárem proháněl silný cyklon, který doprovázel extrémně prudký déšť. Vydatný déšť měl na svědomí rozvodnění řek a dalších vodních toků. Železnice byly následkem toho kluzké. Tato kombinace se stala osudnou pasažérům onoho vlaku.
Ten bez větších potíží pokračoval ve své jízdě do doby, než dorazil k mostu klenoucímu se přes řeku Bagmati. Při jeho přejezdu však došlo k vykolejení sedmi z devíti vagonů přeplněné vlakové soupravy, vagony se zřítily do rozbouřené řeky. Ta oproti normálu dosahovala výrazně vyšší hladiny a pasažéry vlaku okamžitě strhla.
O příčině vykolejení vlaku se vedou debaty
Celkový počet obětí a co přesně k nehodě vedlo, se dosud nepodařilo odhalit. Na havárii se podílelo zřejmě více faktorů. Dozajista svou roli sehrálo nepříznivé počasí, které v tom čase panovalo. Kromě toho se objevila hypotéza, že vykolejení měla způsobit kráva, která vlaku v ten okamžik zkřížila cestu.
Ta se v hinduismu pokládá za posvátnou. Strojvedoucí měl ve snaze vyhnout se jí začít prudce brzdit, což ovšem zapříčinilo vykolejení zadních vozů a jejich pád do řeky. Jedná se ovšem jen o nepodloženou hypotézu, kterou vyslovili někteří z přeživších.
Záchrannou akci komplikovalo nepříznivé počasí
Po havárii na místě zoufale chyběly záchranné složky. Ty se sem dostaly až se zpožděním, přičemž pátrání po cestujících stěžovala znečištěná a zakalená voda. Pátrací akci navíc byli záchranáři nuceni přerušit kvůli neutuchajícímu silnému dešti. Po několikadenním pátrání se podařilo nalézt jen zhruba 280 těl, další zřejmě odnesl silný proud a nikdy už je nenašli.
Nehodu přežila necelá stovka cestujících. Uvádí se, že při vlakovém neštěstí zahynulo mezi 500 až 800 osob, přestože skutečný počet se může blížit až tisíci. Určení počtu obětí ztěžoval fakt, že vlak byl přeplněný. Vlakem se tehdy mimo jiné měly přepravovat i čtyři velké svatební skupiny. Desítky cestujících, na které nevyšla sedadla, se tak uchýlily na stupačky nebo na střechu vlaku.
Co se týče samotného vykolejení vlaku, nejednalo se v Indii o ojedinělou záležitost. V témže roce zde mělo na železnicích dojít ke stovkám vykolejení. Rozdíl mezi nimi a vykolejením vlaku v Biháru byl ovšem v tom, že škody nedosahovaly takového rozsahu, tyto incidenty se navíc většinou obešly bez ztrát na životech. V řadě z nich šlo totiž o vykolejení nákladních vlaků.
Zdejší železniční infrastruktura se dočkala postupné modernizace
Vlakové neštěstí v Biháru upozornilo na nedostatky indického železničního systému, který se v té době vyznačoval zastaralou infrastrukturou i technologiemi. Přesto představoval jeden z hlavních dopravních prostředků v zemi. Lidé ho využívali zejména pro dálkovou přepravu.
Železnice se tehdy potýkaly s přeplněností vlakových souprav, jelikož jejich kapacita nestačila uspokojit poptávku. S tím se pojila určitá bezpečnostní rizika, jako je přetížení konstrukce či snížení stability souprav.
Železniční síť v Indii si za tu dobu prošla postupnou modernizací. Nejvýraznější změny se udály v roce 2010, kdy došlo k přestavbě stovek stanic, modernizaci lokomotiv i osobních vlaků, elektrifikaci tratí a zavedení pokročilejších technologií sledování vlaků, jako například GPS.
Zdroje: britannica.com, frews.cz, indiatoday.in