Stalo se to 18. prosince 1994 v Jihoafrické republice. Skupina studentů jedoucích v autě uviděla na silnici nahou ženu v tratolišti krve. Nikdo z nich ovšem nemohl uvěřit, co se jim po vystoupení z auta objevilo před zraky. Žena měla téměř odťatou hlavu a vyhřezlé vnitřnosti z těla. Tou ženou byla sedmadvacetiletá Alison Botha.
Alison se toho večera chystala vrátit z večírku domů do Port Elizabeth. U auta ji ovšem přepadl muž s nožem v ruce a donutil ji sednout si na místo spolujezdce, zatímco se sám posadil za volant. Oním řidičem byl Frans du Toit, který se po cestě ještě zastavil pro svého tehdy devatenáctiletého kamaráda Theunse Krugera. Oba v tu dobu čekal soud za dvojnásobné znásilnění.
Poté, co na odlehlém místě zastavili, Alison brutálně znásilnili. Ani pak ji však neměli v plánu propustit. Uvědomovali si totiž, že pokud by je nahlásila, hrozil by jim vyšší trest. Rozhodli se ji proto zabít. Jeden se ji nejdříve snažil uškrtit, ale neúspěšně. Následně jí tedy začali zasazovat rány do břicha. Alison nicméně stále žila.
Své ohavné dílo proto chtěli dokonat podřezáním jejího hrdla. Až v tento okamžik násilníci se svými zvěrstvy ustali a jejím autem z místa činu odjeli. Celkově Alison utržila 37 bodných ran a 16 řezných ran v okolí krku. Ona však přes to všechno zůstávala naživu. S vypětím posledních sil si vyhřezlá střeva obvázala na zemi pohozeným tričkem a dostala se k silnici.
Policie útočníky díky její výpovědi brzy dopadla
První auto nezastavilo, druhé už ano. Nacházeli se v něm vysokoškoláci včetně Tiaana Eilerda, studenta veteriny. Ten jí poskytl první pomoc a udržoval ji při vědomí do příjezdu sanitky. Po převozu do nemocnice lékaři zjistili, že Alison měla při vší té hrůze přece jen kapku štěstí. Všechny bodné rány totiž minuly životně důležité orgány a hlavní krční tepna spolu s hlasivkami se zachovala neporušená, přestože Alison útočníci téměř oddělili hlavu od těla.
Lékaři jí nedávali moc šancí na uzdravení. Přesto si už několik hodin po operaci vyžádala policii a vypovídala. Útočníky dokázala na základě předložených fotografií identifikovat a oba násilníci díky tomu skončili ve vazbě. V roce 1995 byli odsouzeni k doživotí. Před 3 lety je však podmínečně propustili, což vzbudilo vlnu pobouření. Soud nicméně minulý rok propuštění zrušil a oba opět poslal do vězení.
Pokud jde o Alison, uzdravila se, později se provdala a má dva syny. Zároveň působí jako motivační řečnice a snaží se pomoci obětem trestných činů. Ke svému hrůzostrašnému zážitku a následné cestě k uzdravení se vrátila v knize I Have Life. Podlé té byl posléze natočen i dokumentární film.
Zdroje: medium.seznam.cz, lifee.cz, sanews.gov.za